Malér na Měsíci: Nefritový králík hlásí potíže, misi hrozí krach. VIDEO

Šestikilové robotické vozítko společně s modulem Čchang-e 3 přistálo na Měsíci 14. prosince. O dva dny později už začalo na Zemi posílat první fotografie. Kromě snímání Měsíce má robot pomocí radaru měřit měsíční kůru, zkoumat strukturu povrchu a pátrat po přírodních zdrojích.

Ačkoli čínské úřady neposkytly ohledně závady na vozítku žádné další podrobnosti, spekulují odborníci o tom, že zřejmě půjde o neopravitelnou záležitost.

"Pokud čtu mezi řádky, chápu to tak, že se Číňané připravují na to, že o vozítko přijdou," uvedl německý expert Lutz Richter, který pracuje pro Evropskou vesmírnou agenturu i pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír. "Jde jen o spekulaci, ale problém pravděpodobně bude s elektrickými motory, které zavírají solární panely," dodal. 

První pokus o dosažení Měsíce ztroskotal

Čína se loni stala po USA a někdejším Sovětském svazu třetí zemí světa, která na Měsíc dopravila svůj stroj.

První z úvodní série amerického programu Pioneer představoval zároveň první americký a světový pokus o dosažení Měsíce a vytvoření jeho umělé družice. Neúspěšná mise skončila 17. srpna 1958 explozí prvního stupně nosné rakety Thor-Able.

Těleso sondy tvořila nízká střední válcová část o průměru 0.74 m, zakončená na obou stranách komolým kuželem. Celková výška tělesa sondy včetně kuželových prodloužení obnášela 0.76 m. V ose byl umístěn raketový motor o hmotnosti 11 kg na tuhé pohonné látky ústící přes vrchol spodního kužele. Plášť motoru tvořil zároveň hlavní nosný prvek sondy. Na horní kuželové podstavě se nacházelo osm raketových motorků na TPL o nízkém tahu uspořádaných do kruhu určených k úpravě rychlosti, které se po použití mohly odhodit. Z horní podstavy vystupovala rovněž magnetická dipólová anténa. Plášť sondy byl zhotoven z laminátu, uvádí spaceprobes.kosmo.cz.

Start sondy se uskutečnil v srpnu 1958 ze základny na Cape Canaveral - rampa LC17A - pomocí nosné rakety Thor-Able. První stupeň rakety explodoval v 77. s letu ve výšce 16 km nad Atlantickým oceánem ve vzdálenosti 16 km od místa startu. Příčinou havárie bylo pravděpodobně porušené potrubí v přívodu paliva nebo okysličovadla. Chaotické telemetrické údaje z užitečného zatížení a horního stupně rakety byly přijímány ještě 123 sekund po explozi a poslední stupeň byl sledován až do okamžiku dopadu na mořskou hladinu.