Lyžařům na horách jen ochranné brýle nestačí. Hrozí sněžná slepota, záněty i trvalé poškození zraku

Kvalitní sluneční brýle by neměly v základní lyžařské výbavě chybět. I zimní slunce je totiž pro zrak nebezpečné, často dokonce mnohem víc než to letní. V zimě totiž dochází k odrazům slunečních paprsků od sněhu, které mohou zrak potrápit víc než například pobyt u moře. Čím výše se na horách člověk pohybuje, tím je UV záření intenzivnější. Hladina UV záření se zvyšuje o čtyři procenta každých 300 metrů nárůstu nadmořské výšky. Sněhová pokrývka může zvýšit hladinu UV záření přibližně o 90 procent na čerstvě napadaném sněhu a o 50 procent na sněhu starším. Oproti tomu zelená tráva odráží jen zhruba tři procenta UV záření.

„Na horách sluneční brýle neslouží pouze jako módní doplněk, ale mají čistě praktický význam. Bez nich lyžaři v lepším případě riskují zánět spojivek, v tom horším i trvalé poškození zraku. A samozřejmě nejen lyžaři, zrak by si slunečními brýlemi měli lidé chránit i při pouhé procházce. Sluneční brýle by měly dobře sedět, dostatečně krýt oči ze všech stran, měly by být lehké, netlačit na spáncích ani za ušima a řasy by se neměly dotýkat skel. Při lyžování jsou ideální rozjasňující žluté či oranžové odstíny skel,“ doporučil Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Pokud člověk vyrazí za slunného počasí na svah ve vysokých horách bez slunečních brýlí, hrozí mu další komplikace – sněžná slepota. „Sněžná slepota vzniká v důsledku nadměrného vystavení nechráněného oka UV záření ve vyšších nadmořských výškách, kde je dávka záření zvýšena odrazem od sněhu. Projevuje se až po několika hodinách silnou bolestí a světloplachostí. Podstatné je, aby si člověk, kterého sněžná slepota postihne, oči nemnul, mohl by tak totiž postiženou rohovku ještě více poškodit. Při podezření na sněžnou slepotu je nutné vyhledat lékaře, ten indikuje anestetika a zklidňující oční mast, která bolest zmírní. Sněžná slepota po několika dnech sama zmizí,“ popsal Pavel Stodůlka.

Lyžaři s dioptrickými brýlemi důvěrně znají mlžení skel. Pokud sportovci používají při lyžování ochranné lyžařské brýle a v nich mají ještě brýle dioptrické, pak se velmi často optiky zamlží a brýle pak vidění spíše zhoršují, než aby pomáhaly. Ideální situace je, když lyžařské brýle plní pouze ochrannou funkci a sportovec vidí ostře i bez nich. „Na ochranných lyžařských brýlích se rozhodně nevyplatí šetřit. Je podstatné, aby materiál, ze kterého jsou vyrobeny, byl kvalitní, aby na obličeji lyžaře dobře seděly a byly vybaveny ochrannou fólií, která brání proniknutí UV záření. Nekvalitní ochranné brýle mohou lyžaři spíše uškodit. Dojde-li totiž například během pádu či při srážce s jiným lyžařem nebo předmětem k rozbití skel, dochází velmi často k poranění oka. Desetina takových zranění má pak pro zrak sportovce doživotní následky, někdy může znamenat i ztrátu zraku. Možným řešením je využití kontaktních čoček nebo laserová operace, díky které se lyžař zbaví brýlí a čoček,“ uvedl Pavel Stodůlka. Pro druhou možnost se rozhodl například reprezentant v alpském lyžování Kryštof Krýzl. Primář Pavel Stodůlka ho operoval na zlínské klinice před lyžařskou sezonou v roce 2015. S kontaktními čočkami měl sjezdař špatnou zkušenost – na mistrovství světa ve slalomu se mu při startu kontaktní čočka přetočila, a na jedno oko tak vůbec neviděl.K ontaktní čočky nosí pravidelně kolem deseti procent Čechů, na svazích po nich ale sáhnou i lidé, kteří je běžně nenosí. Výhodou kontaktních čoček je, že pod lyžařskými brýlemi nijak nepřekážejí. I kontaktní čočky však mají svá rizika. „Při velkých mrazech a vysokých nadmořských výškách může dojít k otoku rohovky a následnému přimrznutí čočky k rohovce. V českých podmínkách to nehrozí, zato ve vysokohorském prostředí mohou kontaktní čočky jejich nositeli zrak poškodit. Oči se v takovém prostředí totiž víc vysušují a může dojít k nedostatečnému okysličení rohovky a následnému otoku. Prvním varováním je, že lyžař vidí barevné kruhy a následně vidí rozmazaně. V takovém případě je nutné co nejrychleji čočky vyjmout a nahradit je dioptrickými brýlemi. Pokud tedy lidé nosí kontaktní čočky na horách, je dobré mít brýle stále po ruce,“ doporučil Pavel Stodůlka.