Kočky fascinují vědce tisíce let. Co se nám snaží říct?

Kočky jsou schopny vyvinout více druhů předení. Jedním z nich je předení během krmení. Kotě se ho naučí při pití mléka od matky. Jejich předení obsahuje vysoký tón, který připomíná pláč a probouzí v savcích potřebu starat se.

Jinak kočka přede, když se rozvaluje na klíně a nechává se hladit a mazlit. Tento zvuk je spíše uklidňující, uspávající a chybí mu onen vysoký tón, který naznačuje neštěstí a potřebu najíst se. Tento druh předení je velice příjemný a v majitelích často probouzí pocity něžnosti vůči svému malému tygrovi.

Dospělé kočky předou často v blízkosti či fyzickém kontaktu s jinou kočkou nebo také s člověkem. Předou ale také ve chvíli, kdy si hrají s nějakým předmětem nebo když stojí u své misky s večeří. K tomuhle může docházet i ve chvíli, kdy jsou v domě samy.

Podle veterinářů však kočky také předou ve chvíli, kdy trpí velikou bolestí nebo když umírají. To moc nesedí k myšlence, že kočky předou ve chvíli, kdy jsou spokojené. Server Science Alert uvádí, že kočka předením v této situaci žádá o pomoc.

Nebo se možná snaží maskovat svou bolest a s ní i svou zranitelnost. Jakožto malý tvor, ačkoliv masožravý, je kočka poměrně slabá a drobná. Ve chvíli, kdy projeví svou slabost, může se snadno stát kořistí většího predátora. V tom případě kočka naznačuje: „Všechno je v pořádku, vůbec si mě nevšímej.“

Jak vlastně kočky předou? Proces vzniku předoucího zvuku je složitý a vědci tomu stále ještě zcela nerozumí. Vědí však to, že velikou roli hrají svaly v jícnu a také bránice, které jsou aktivovány nervovými stahy. Protože se to děje při nádechu i výdechu, proto kočky předou rovnoměrně a bez přestávky.

Kočka dokáže příst, během toho zvládne ještě jíst, pít, hledat si nějakou zábavu, honit se za hračkou nebo se plést pod nohy svým majitelům. Tato úroveň multitaskingu nutí člověka uvažovat, co by kočky zvládly ve chvíli, kdy by měly protistojné palce.