Tragédii letu Malajských aerolinek obestírají záhady i po 40 letech. Kdo způsobil pád letadla?

Letecká společnost MAS (Malayisan Airlines System) existující od roku 1947 měla v letecké dopravě velmi dobré jméno. Poskytovala služby na vysoké úrovni a také spolehlivě zajišťovala nákladní dopravu. Černým dnem se pro ni stal počátek prosince 1977, kdy ztratila jeden z letounů za zvláštních okolností, které dodnes nejsou vysvětleny. 

Let MAS číslo MH653 startoval 4. prosince 1977 z mezinárodního letiště Penang do Singapuru (Paya Lebar) s mezipřistáním v Kuala Lumpur na tehdejším letišti Subang (dnešní letiště Sultan Abdul Aziz Shah). Přepravu zajišťoval stroj Boeing 737-2H6 s označením 9M-MBD a do cíle měl dorazit po hodině a 24 minutách. Na palubě bylo 93 pasažérů a 7 členů posádky, které velel kapitán G. K. Ganjoor. Spoj využilo i několik osobností politického života: malajský ministr zemědělství Datuk Seri Ali bin Ahmad, generální ředitel veřejné správy Tan Sri Mahfoz a nově jmenovaný kubánský ambasador v Malajsii Mario García Incháustegui s manželkou.

Zánik v bažinách

Let odstartoval podle letového řádu z dráhy 22 v 19:21 a zamířil ve výši 1200 metrů přes Batu Arang k tranzitu. Po 29 minutách kapitán Ganjoor oznámil věži v Subangu následující zprávu: "Na palubě je nebezpečí". Byl požádán, aby upřesnil, o jakou formu jde: "Na palubě je únosce." Okamžitě byly učiněny předepsané postupy, vyhlášen kód nebezpečí a Ganjoor dostal pokyn, aby se pokusil přistát na uvolněnou ranvej 33. Zdálo se, že Boeing jde skutečně na přistání, ale když k finále chyběly zhruba dvě minuty, opět se zvedl a poté zazněla zpráva z kokpitu: "Pokračujeme do Singapuru". Letiště Paya Lebar dostalo ihned varování, že může očekávat unesené letadlo, ale let MH653 se ve 20:12 odmlčel a rovněž zmizel z radarů. 

Obyvatelé vesnice Tanjung Kupang jihovýhodně od Johoru (asi 40 km od Kuala Lumpur) zaslechli zvuk stroje 36 minut po osmé večerní. Očití svědkové popisovali nízko letící letadlo, které narazilo do země. Jejich líčení popisovalo, že náraz měl intenzitu menšího zemětřesení. Poté se prý z oblohy začaly snášet kusy oděvů, lidské kůže a ostatků a kovových částí. Když do bažinatého kraje dorazili záchranáři, zjistili, že jsou tu zcela zbyteční. Nalezli jen torzo lidské paže, jinak šlo o natolik znetvořené lidské ostatky, že nebyla možná identifikace. Protože pozůstatky velice rychle podléhaly zkáze, byly sebrány do polyetylénových pytlů a pohřbeny ve společném hrobě. 

Co se stalo v kabině?

Vyšetřovatelé našli v troskách černé skříňky, ovšem záznam z nich nebyl nikdy vcelku zveřejněn, pouze jeho části. Podle nich vpadli únosci do kabiny pilotů a zakázali kapitánovi jakýkoli kontakt. Kapitán nepropadl panice a vyzval stewardy, aby uklidnili cestující a zabránili vzniku paniky. Podle dalších zdrojů postupně nervozita únosců narůstala a došlo k hádce. Nakonec se nejspíš v čase 20:33 ozvaly tři výstřely, před nimiž se ozvala zoufalá prosba: "Ne, prosím, ne... nestřílejte... Následovaly zvuky alarmů a dalších přístrojů dokládajících, že se letoun postupně vymykal jakékoli kontrole. K nárazu došlo v rychlosti kolem 833,4 km/h, takže bylo naprosto jasné, že nikdo ze 100 lidí na palubě nemohl přežít. 

Naskýtá se otázka, proč lidé v kokpitu zastřelili oba piloty (komu byl určen třetí výstřel není zcela jasné), když to pro ně znamenalo rozsudek smrti. Odborníci se domnívali, že buď došlo k nervovému selhání, podporovanému strachem, že pilotům se podařilo přes zákaz zalarmovat na letišti ozbrojené složky, jiní zase vyslovili názor, že mohlo jít o osoby mající na kontě tak vážné zločiny, že před dopadením volili dobrovolnou smrt. Evidentní bylo, že svůj plán neměli příliš promyšlený, protože po nezdařeném pokusu o přistání v Subangu měli ještě varianty, kam zamířit.

Vyšetřování

Hned na počátku dospěl vyšetřovací tým k vážnému zjištění - letiště Penang bylo z hlediska opatření proti únoscům a bezpečnostního zajištění na nízké úrovni. Mezinárodní Asociace pilotů mu dokonce udělila status trestuhodně nedostatečné. Prostory pro nakládání zavazadel a VIP sekce nebyly vůbec střeženy, areál byl obehnán pouhým drátěným plotem, ovšem na mnoha místech strženým či odstraněným, protože se v té době stavěl nový terminál. Měsíc před tragédií letu MH653 dokonce jeden muž prošel bez palubní vstupenky až do letadla a na jeho přítomnost se přišlo až ve chvíli, kdy si jiný pasažér stěžoval, že má obsazené letadlo. A týden před 4. prosincem prošli čtyři muži bez potíží až k přistávací dráze, až pak byli zajištění.

Protože se žádné tělo nepodařilo identifikovat, objevilo se několik variant, o koho mohlo v případě únosců jít. Soudilo se, že jimi mohli být členové vietnamské militantní skupiny, čemuž nahrával fakt, že nedávno byli v Singapuru zatčeni tři Vietnamci kvůli pokusu o únos letadla. Přítomnost kubánského ambasadora zase vedla mnoho lidí k domněnce, že čin mají na svědomí kubánští teroristé - ti měli v 70. letech na svědomí několik podobných akcí. 

Došlo i na velice smělou teorii, že pachatelem byl tělesný strážce ministra bin Ahmada, čemuž podle jejich zastánců napovídá i fakt, že kapitán Ganjoor mluvil ve své zprávě o únosci, nikoli únoscích. Další souvislost našli při zjištění, že bodyguard odmítl kvůli předchozí rvačce odložit pistoli. Věc dokonce došla až do malajského parlamentu, který musel v tomto případě čelit obvinění, že bin Ahmed měl opletačky se zákonem a tento čin je měl brutálním způsobem zakrýt a z ministra udělat nešťastnou oběť.

Byla to smutně proslulá JRA?

Jako nejpravděpodobnější pachatel se ale jevila smutně proslulá Japonská Rudá Armáda (Japanese Red Army), která už měla na svém kontě únos letu 351 Japonských aerolinek (1970) a světovou pozornost si zajistila masakrem na letišti Lod (1972). Jenže většinou se teroristické organizace po události ke svému činu přihlásí - to v tomto případě nenastalo. Stanice CNN sice tuto variantu v roce 1996 uvedla jako nejpravděpodobnější, ale japonská vláda ji odmítla. Stejně tak byly trosky letounu prozkoumány rentgenem, zda nemohlo dojít k zásahu raketou či jinou zbraní zvenčí, ale rovněž bez výsledku.

Čtyřicet let po smrti stovky nevinných lidí stále není jasné, kdo byl původcem zániku letu MH653. Pozůstalí obětí nadále usilují o objasnění událostí u vesnice Tanjung Kupang a nehodlají se smířit s vědomím, že se o posledních chvílích svých příbuzných nic nedozvědí. V Tanjung Kupang byla postaven žulový památník, na němž je vytesáno všech 100 obětí, z nichž bylo nejvíc Malajců. V letadle letěli cestující 14 národností, mezi nimi i deset Evropanů (pět Britů, čtyři Němci a jeden Řek).