Hudba je pro mnoho lidí jedno z největších životních potěšení. Jiným ale připadá, že je o ničem. Averze vůči hudbě jakéhokoli stylu se může zdát stejná, jako by někdo neměl rád štěňátka, zmrzlinu nebo sluníčko.
Ale ne každého nabije energií, když si v rádiu naladí hudební stanici. Ve skutečnosti může neschopnost čerpat potěšení z hudby vycházet z neurologického stavu, který je známý jako muzikální anhedonie.
Lidem s hudební anhedonií chybí obvyklá emoční reakce, kterou zažívá většina osob, jež poslouchají Beyoncé nebo Beatles, anebo jakoukoli jinou hudbu.
Nový výzkum pomohl osvětlit příčiny tohoto stavu, který je podle vědců zakořeněn v rozdílu, jakým je propojené mozkové centrum zpracovávající zvukové vjemy s centry odměny. Podle studie, kterou zveřejnil odborný časopis Proceedings of the National Academy of Sciences, vykazuje mozek lidí trpících muzikální anhedonií méně než průměrnou propojenost těchto dvou oblastí.
Kvůli nedostatku interakce mezi nimi pak člověk s muzikální anhedonií může poslouchat krajně emočně vypjatou píseň a necítit vůbec nic, i když ve všech ostatních případech vykazuje naprosto běžné citové reakce.
"Lidé s muzikální anhedonií říkají 'Ne, hudba neprobouzí emoce' a 'Ne, opravdu se mi nechce tančit, když slyším hudbu'," říká neurolog Robert Zatorre z McGillovy univerzity, který se jako jeden z autorů na studii podílel. "Několik takových lidí jsme našli. Není jich moc, ale existují... a vůči hudbě jsou prostě neteční," citoval jej zpravodajský server The Huffington Post.
Zatorre a jeho kolegové narazili na tento fenomén teprve před několika lety. Muzikální anhedonii poprvé popsali ve studii z roku 2014, v níž uvedli, že malá část lidí nedokáže mít z hudby potěšení, přestože mají normální schopnost užívat si jiné příjemné věci.
A nejde jen o osobní preferenci. Vědci zjistili, že lidé s muzikální anhedonií a lidé, kteří si poslech hudby užívali, vykazují i fyziologické rozdíly.
"Ostatní účastníci hlásili, že při poslechu hudby cítí mrazení," řekl v roce 2014 další z autorů studie, doktor Josep Marco-Pallares z Barcelonské univerzity. "Anhedonická skupina necítila mrazení ani žádnou jinou reakci na hudbu."
Související
Rady na extrémně teplý víkend. Víme, kteří lidé by vůbec neměli chodit na slunce
Odmítnutí švýcarského populačního stropu je mírně pozitivní zprávou i pro Česko
Aktuálně se děje
před 2 minutami
Medvěda zachytila v Beskydech fotopast. Turisté by měli přizpůsobit své chování
před 48 minutami
Policie vyšetřuje násilný čin v České Lípě. Útočník skončil v poutech
před 1 hodinou
Ukrajinci získají stovky raket Patriot od USA. Má to ale háček
před 2 hodinami
Kdy se hodí návleky na boty
před 2 hodinami
Metnar jmenoval nového spolupracovníka. Splňuje nejvyšší předpoklady
před 3 hodinami
V Polsku se vyhrotil boj o ústavní soud. Nawrocki se urychleně vrátil do země
před 4 hodinami
Víkendové počasí má být různorodé. Na horách už může připomínat zimu
včera
Zemřel Walter Koenig. Podobně jako Stewarta ho proslavil Star Trek
včera
Chorý po čtvrté červené v dresu Slavie v Edenu končí. Zná tresty na všech frontách
včera
Česká pošta představila plán transformace. Odhalila, co bude s pobočkami
včera
Legenda české atletiky Fibingerová se vážně zranila
včera
Babiš nebude nadšený. Pavel se chystá na další jednání vlády
včera
Ohavnost. Rusové nemají na ledě co dělat, udeřili opoziční politici
včera
Mýto pro nákladní auta se v průběhu příštího roku změní, předpokládá ministerstvo
včera
Harvard a Yale. Nejstarší a nejprestižnější americké univerzity slaví svá výročí
včera
Je to nepřijatelné. Šťastný se zlobí na CAS kvůli návratu ruských hokejistů
včera
Železniční tragédii ve Španělsku nepřežil Čech, potvrdilo ministerstvo
včera
Rusové se mohou vrátit na hokejové MS. Česko už zareagovalo
včera
Binance přišla o miliardy dolarů při útoku hackerů. Stopy vedou ke Kimovi
včera
Sparta s Plzní nestačily na své soupeře v Evropské lize. Jablonec překvapil
Fotbalisté Sparty neodčinili předešlé zaváhání v rámci ligové fáze Evropské ligy, když doma ztratili s norským Lilleströmem (1:1). Přestože vstup do duelu na hřišti Olympiakosu Pireus byl z pohledu Pražanů nebojácný, postupem času však jako by tato nebojácnost rázem vymizela a podobně jako ve zmiňovaném zápase s norským klubem tak nabídla soupeři prostor na rozhodující úder. Navíc o to těžší to s postupem času pro Spartu tentokrát bylo proto, že hrála pochopitelně venku v řeckém pekle.
Zdroj: David Holub