Překonat tabu a jíst lidské maso? Slavný vědec se domnívá, že kanibalismus by lidem prospěl

Dawkins, který se proslavil také jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie, ve svém komentáři reaguje na článek deníku The Independent. V něm se hovořilo o přínosu laboratorního pěstování „čistého masa", tedy masa vyrobeného z kmenových buněk získaných z živých zvířat. Někteří ekologové se domnívají, že tento proces může být klíčem k omezení globálního oteplování.

Dawkinse tento článek nadchl a tak naznačil, že něco podobného by se mohlo praktikovat i s lidským masem, což by pomohlo západní kultuře zbavit se dalšího iracionálního zbytku jeho židovsko-křesťanských kořenů.

Dawkins na twitteru uvedl, že jíst maso vyráběné z lidských buněk by mohlo být zajímavým testovacím případem mezi konsekvencionistickou morálkou a „fuj“ absolutismem, který zabraňuje lidem dělat věci jen proto, že se zdají být morálně odporné.

Odkazuje přitom na termín konsekvencionalismus - morální teorii, podle které činy jsou správné nebo nesprávné podle důsledků, ke kterým vedou, ne podle vnitřních rysů, které mohou nést, jako např. pravdivost nebo věrnost. Konsekvencionalismus je obvykle dáván do kontrastu s deontologickou etikou (nebo deontologií), která soudí, že člověk se má rozhodovat a jednat podle pevných zásad morálky.

Jako absolutní materialista, který popírá existenci všeho, co věda nemůže měřit, je Dawkins morální pragmatik. V Dawkinsově světě neexistuje žádná duše ani posmrtný život, takže morálka je definována tím, co je teď a tady, a hodnota lidských činů je posuzována pouze na základě jejich dopadů.

Tissue culture “clean meat” already in 2018? I’ve long been looking forward to this.https://t.co/p41NR3NEZnWhat if human meat is grown? Could we overcome our taboo against cannibalism? An interesting test case for consequentialist morality versus “yuck reaction” absolutism.

— Richard Dawkins (@RichardDawkins) 3. března 2018

Dawkins je ateista a ostře vystupuje proti náboženství, ve kterém spatřuje analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky, jak popisuje ve svém eseji Viruses of the Mind (česky: Viry mysli) z roku 1991. Pozornost světové veřejnosti upoutal ale upoutal už v roce 1976 knihou Sobecký gen (česky publikována v roce 1998).

Jím částečně vytvořená a částečně popularizovaná teorie sobeckého genu se rychle rozšířila a stala se součástí širokého povědomí. Dawkins dokazuje, že základní evoluční jednotkou jsou geny, které – ač samy pasivní – vyvolávají složité reakce vedoucí až ke vzniku složitých biologických strojů pro zachování a šíření genu, mezi které patří i člověk.