Vymýcené nemoci uchovávají přísně střežené laboratoře. Co by se stalo, kdyby unikly?

Je to tak, virus zcela vymýcený nikdy nebyl. V současné době podle New York Times mají vzorky pravých neštovic jak americká, tak ruská vláda. Obě země tvrdí, že je mají bezpečně ukryté v laboratořích, kam se nikdo nedostane. Každého teď možná napadne otázka: Není uchovávání smrtícího patogenu potenciálně nebezpečné?

Odpověď je jasná - je to velké riziko. Avšak podle představitelů obou států by bylo mnohem větším rizikem, kdyby se vzorky zničily. S tímto varováním souhlasí vědecký žurnál ILF Science. Ten nedávno připomněl slova Světové zdravotnické organizace (WHO).

"Před pár lety WHO připustila, že i přes to, že byl virus oficiálně vymýcen, mohl by člověk s potřebnými znalostmi a dobrou laboratoří tento patogen opět vytvořit a vypustit ho mezi populaci. Proto je důležité, že dva vzorky ještě existují, neboť z nich by se dala vytvořit případná nová vakcína," píše se v článku.

Tato vakcína už podle časopisu vytvořena byla. Jednalo se o oslabený druh viru, který byl podobný tomu, jenž způsoboval pravé neštovice. Nový typ vakcíny byl vytvořen pro případ, kdyby člověk navrátivší virus do světa chtěl provést na Variole nějakou mutaci.

Nebezpečí skrývá podle IFL Science také fakt, že výroba syntetických neštovic není nijak drahá - cena se pohybuje kolem 10 tisíc amerických dolarů (zhruba 220 tisíc korun). To není ve farmakologii příliš vysoká částka. 

A vzhledem k tomu, že dnešní generace není proti viru očkovaná, protože se považuje za vymýcený, následky takového biologického útoku by mohly být katastrofální. Předpokládá se, že v roce 2050 bude drtivá většina obyvatel Země tímto virem velmi zranitelná.

Proto podle NY Times nemohou být staré vzorky pravých neštovic zničeny. Alespoň ne do té doby, než budeme mít jistotu, že bychom případnému útoku odolali. Otázkou však zůstává, jestli je to vůbec možné.

Připomeňme, že ve 20. století zemřelo na pravé neštovice přes 300 milionů lidí. Ti, kteří přežili, si většinou nesli další zdravotní následky, hrozila jim například slepota. Díky očkovacímu programu WHO v roce 1980 oficiálně oznámila vymýcení tohoto viru.

Lidé, kteří se virem nakazili, zpravidla měli kožní léze a bolestivé puchýře na celém těle, které následovaly po klasických příznacích chřipky - horečka, malátnost, bolest hlavy, případně i zvracení. V případě agresivní formy neštovic trpěli nemocní i vnitřním krvácením do orgánů, což končívalo smrtí.