V noci z 12. na 13. srpna proletí oblohou ČR až 70 meteoritu za hodinu

Meteorický roj Perseid je znám už 1755 let. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince".

Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou asi 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze v blízkosti prachového proudu rozptýleného za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složena z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.

Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km/s a začínají zářit ve výšce okolo 120 km nad Zemí. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 km nad zemským povrchem. Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jakoby jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severozápadní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme od půlnoci až do rozbřesku, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku.

Letošní maximum Perseid má velmi příznivé podmínky. Nastává v pozdních večerních hodinách v noci ze 12. na 13. srpna 2013, tedy z pondělí na úterý. Zároveň téměř vůbec neruší Měsíc, který ve fázi dva dny před první čtvrtí zapadá krátce po 22:20 letního středoevropského času. Nejvíce meteorů bude vidět až mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, tedy do rozbřesku. V tomto období spadne každou hodinu přibližně 70 meteorů. Nárůst počtu meteorů bude ovšem patrný už v předchozích nocích, zejména pak o víkendu před maximem.

Na pozorování roje Perseid si vyhledejte místo daleko od měst s co nejlepším výhledem do všech stran. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled – meteory vylétají náhodně po celé obloze a bývají dost výrazné na spatření pouhýma očima. Nejvíce jich bude vidět na obloze nerušené světelným znečištěním. Při menším umělém jasu noční oblohy totiž vyniknou i slabší meteory. Pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku.

Kromě Perseid lákají pod oblohu planety a Mléčná dráha. Stříbřitý pás části naší Galaxie je pozorovatelný v srpnu po celou noc a právě okolo půlnoci se táhne celou oblohou přes nadhlavník. Nejkrásnější část Mléčné dráhy leží od nadhlavníku k jižnímu obzoru, kde se na tmavé obloze mimo města rozšiřuje v souhvězdí Střelce. V časných ranních hodinách okolo 4:30 se pak nad východním a severovýchodním obzorem objevuje šňůra hned tří planet Sluneční soustavy. Nejvýše bude takřka nepřehlédnutelný Jupiter, o něco níže načervenalý Mars a nízko nad severovýchodním obzorem Merkur. Všechny planety najdeme v oblasti souhvězdí Blíženců a nedaleko fotogenických hvězdokup Plejády a Hyády v Býku. Nad východem rovněž nalezneme výrazné souhvězdí Orionu.