Budoucnost pěstování potravin? Zemědělci nasazují děsivé tarantule

Pavouk patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Je to dokonalý lovec, kteří se během 300 miliónů let téměř nezměnil. Pro člověka je většina druhů neškodná, i když jejich kousnutí je velmi bolestivé.

Tarantule by se ovšem mohla stát „požehnáním" pro zemědělce. Australští biologové zjistili, že v jedu sklípkanů stromových (Selenotypus plumies) je toxin, silnější než jakékoli chemické pesticidy namířené proti zemědělským škůdcům. Naprosto by měl zlikvidovat černopáska bavlníkového, který ročně nadělá škody za zhruba 100 miliard korun. Ničí zejména porosty bavlníku, luskovin, kukuřice, sóji, slunečnice, tabáku a rajčat a ve sklenících na karafiátech, pelargóniích a chryzantémách.

Není to jen černopáska bavlníková, ale i mnohý další hmyz. Ročně zlikviduje 10 až 14 procent úrody na polích, a k tomu ještě 9 až 20 procent ze skladovaných zásob. V boji proti těmto škůdcům se nasazují tradičně chemické látky, takzvané insekticidy. Ty však mají řadu nevýhod, mnohdy hubí nejen škůdce, ale i druhy, které nemají se škodami nic společného.

Biologům se podařilo z jedu sklípkanů stromových izolovat malou biologickou molekulu, peptid OAIP-1. Ta likviduje právě motýlky černopásky.

Výhodou této látky je, že je nejen biologického původu, ale jsou přímo kódovány v genech. Dnes již není žádnou velkou fantazií příslušný gen z DNA pavouka "vystřihnout" a nainstalovat jej do genů příslušných plodin. Ty by pak mohly mít o ochranu proti škůdcům postaráno rovnou.