Před 75 lety oceán vydal "živou fosílii", dodnes fascinuje. VIDEO

Podivného vodního živočicha ulovil poblíž ústí řeky Chalumna kapitán rybářské lodi Hendrik Goosen. Výrazně modrá ryba měla namísto ocasu trojitý lalok a z jejího těla trčely končetiny, jež mohly být zrovna tak ploutvemi, jako krátkýma nohama s plovací blánou.

Goosen tvora dopravil do městečka New London v JAR, kde se o jeho identifikaci marně pokoušela zaměstnankyně muzea Marjorie Courtenayová-Latimerová. Rybu alespoň nechala vycpat a pořídila její náčrtky, jež se posléze dostaly do rukou zkušeného biologa z Rhodesovy univerzity Jamese Smitha. Ten pochopil, že se jedná o tvora, jehož věda považovala za dávno vyhynulého. Smith mu dal latinské jméno, odrážející v sobě místo nálezu i osobu, jež se o objev zasloužila - latimeria chalumnae.

V roce 1997 byla ve vodách u břehů Indonésie objevena ryba se stejně neobvyklou stavbou těla, avšak zbarvená do červena. Testy DNA ukázaly, že se jedná o samostatný druh latimérie, jemuž vědci dali pojmenování latimérie celebeská.

Latimérie jsou zvláštní nejen tím, že jsou to „živé fosilie". Jde také o živorodé ryby. Vajíčka jsou oplozena v těle samice a následně se tam i vyvíjejí. Vědcům se dostaly do rukou dvě „březí" samice latimérie podivné. Jedna byla vylovena u pobřeží Mozambiku a v jejím těle se vyvíjelo 26 embryí. Další uvízla v rybářských sítích u Zanzibaru a měla 23 embryí. Genetické analýzy dědičné informace obou samic a jejich potomků odhalily podrobnosti z „rodinného života" latimérií.

Ryby obvykle věrností nijak nevynikají a samice plodí potomstvo najednou hned s několika různými samci. Latimérie je ale v tomto ohledu zjevná výjimka. Analýzy, které provedli němečtí vědci pod vedením Kathrin Lampertové a Manfreda Schartla a které byly publikovány ve vědeckém časopise Nature Communications, prokázaly, že embrya v těle samice mají jednoho a téhož otce. „Živé fosílie" jsou tedy přísně monogamní tvorové. Proč, to je záhada, informuje server vtm.e15.cz.

Většina živočichů těží z toho, že potomstvo většího počtu otců je geneticky pestřejší a s tím stoupá i šance na přežití aspoň některých z nich. Možná je ale vyhledávání většího počtu nápadníků pro samici latimérie příliš namáhavé nebo nebezpečné. Zároveň se ukázalo, že u latimérií nedochází k početí potomstva mezi blízce příbuznými rodiči.

Pozoruhodná je i délka „březosti" latimérií. Samice přivádí na svět plně vyvinuté mladé rybky. Vědci odhadují, že zárodky potřebují ke zdárnému dokončení vývoje v těle matky asi tři roky.