Neurologové prozkoumali "nicnedělání", chování lidí je zděsilo

Neurologové toho bezděčně objevili o nicnedělání docela dost. Při studiích neurozobrazování lidé leží ve stísněné kovové rouře a nudí se, zatímco čekají, až začne experiment. A přitom vědci náhodně zjistili, že tato nuda je spojená s charakteristickým vzorcem mozkové aktivity. Vyšlo najevo, že když neděláme nic, rozzáří se mnoho oblastí mozku podporujících složité způsoby myšlení.

Když lidé leží v rouře, kde nemají co dělat, začnou vzpomínat a vybavovat si události z minula ("Zatraceně, ten chlápek na mě byl minulý týden pěkně sprostý!"), anebo si plánují, co udělají v budoucnu ("Příště ho pěkně utřu."), a představují si, co bude dál: "Bude pěkně zdrcený, jak jsem mu to nandal."

Tento druh denního snění máme tendenci brát jako běžnou věc, ale ve skutečnosti jde o velmi silný druh myšlení.

Ale je nicnedělání, jen přemýšlení, pro člověka stejně zábavné jako přínosné? Psycholog Tim Wilson z Virginské univerzity spolu s kolegy požádali vysokoškoláky, aby 15 minut seděli v prázdné místnosti a nedělali nic, jen přemýšleli. A pak je vyzvali, aby zapsali, jak se dokázali soustředit, a jak se cítili. Většina studentů odpověděla, že se nedokázali soustředit - a polovině se to vůbec nelíbilo.

Mohlo to být sterilním prostředím laboratorní místnosti? Asi ne, protože když vědci nechali studenty sedět a přemýšlet doma, nelíbilo se jim to ještě víc. Třetina dokonce přiznala, že podváděli; občas mrkli na mobilní telefon, nebo napsali krátkou esemesku.

Opravdu lidé tak moc nenávidí přemýšlení?

Vědci dali studentům slabý elektrický šok a zeptali se jich, jestli by zaplatili za to, aby nedostali další. Odpověď zněla ano. Pak je vědci posadili zpátky do laboratorní místnosti, kde neměli nic na práci a nic, s čím by se zabavili - s výjimkou tlačítka uštědřujícího elektrické šoky.

Výsledkem bylo, že mnoho účastníků testu si radši samo uštědřilo ránu elektrickým proudem, než aby nedělali nic. V tomto případě tu ale byl velký rozdíl mezi pohlavími. Celkem 67 procent mužů dalo přednost elektrickému šoku před nicneděláním, zatímco z žen to udělalo jen 25 procent.

Newton i neurologové tvrdí, že nedělat nic, jen myslet, může být nesmírně cenné. Proč je to tak těžké? Je snadné vinit z toho moderní svět, ale před 1000 lety měli buddhističtí mniši stejný problém. Meditace jim byla ku prospěchu, ale vyžadovala disciplínu, cvičení a snahu. Našemu nutkání "něco dělat" - alespoň zkontrolovat e-mail, je zkrátka těžké odolat.

Jak meditovat?

Pohodlně se položte na záda (pokud máte usínací tendence, pak se pohodlně ale rovně posaďte), nekřižte ruce ani nohy (povolen je jedině turecký sed) a zavřete oči.

Soustřeďte se nejdřív jenom na svůj dech. uvědomte si jak přirozeně a volně vchází dovnitř a ven. S každým výdechem vnímejte , jak se vaše tělo uvolňuje víc a víc. Postupujte s uvolňováním těla od špiček nohou směrem nahoru po celém těle, až k hlavě. Fyzické tělo jako by se propadalo nebo rozpouštělo a jediné, co vnímáte a co vám zůstává je váš dech a Vaše Já.

Ze začátku budete přemýšlet o nesmyslech. A když se vynoří nějaká myšlenka, tak si ji uvědomte, a pak zase pěkně odsuňte pryč. Těch myšlenek bude ze začátku hodně, ale postupným tréninkem jich bude stále méně a méně.

Při několika prvních pokusech o meditaci vás bude pořád něco svědit a vyrušovat. Tělo není příliš zvyklé být v klidu a bude vám to dávat najevo. Mysl meditaci nemá příliš ráda, protože vy s ní vlastně bojujete a ona nechce být ta poražená. Je velice vypočítavá. Ze začátku vám bude předhazovat věty typu: "Proč to vlastně děláš? Vždyť ti to vůbec nejde. Co dávají asi v televizi." Ale postupně si tělo začne zvykat a začne to být snazší. Mysl na vás ovšem bude stále něco zkoušet. Například: "Svědí tě noha. Zkus raději jinou polohu." Jakýkoliv pohyb vás totiž hned zase rozptýlí a vrátíte se o kousek zpět.

Jedna věc je jistá. Nejdříve pro vás bude nemožné se pouze uvolnit. To co se vám ze začátku nepodaří ani během hodiny, zvládnete později během tří minut, píše eft-terapeut.webnode.cz.