Sonda Pioneer 10 je ve vesmíru 50 let, jako první opustila planetární soustavu

Tato sonda, která na palubě nese vzkaz pro mimozemské civilizace - destičku s obrázkem muže a ženy a polohou Země v galaxii, však dnes není nejvzdálenějším lidmi stvořeným objektem ve vesmíru. Předběhla ji v roce 1998 americká sonda Voyager 1, která směřuje opačným směrem od Země. Sonda Voyager 1, vypuštěná v roce 1977, se totiž pohybuje rychleji a v současnosti se nachází zhruba 23 miliard kilometrů od Země. I ona směřuje ven ze sluneční soustavy. Na rozdíl od Pioneeru 10 Voyager 1 ale stále funguje a odesílá data.

Sondu Pioneer 10, která váží 259 kilogramů, je široká 71 centimetrů a vysoká 25,5 centimetru, vypustil americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) 3. března 1972 z floridského mysu Canaveral. Po startu dosáhla tehdy rekordní rychlosti - asi 14,4 km za sekundu a za 11 hodin přeťala oběžnou dráhu Měsíce. V polovině července 1972 jako první lidské těleso vstoupila do pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem a bezpečně z něj vyšla v únoru 1973.

Během pobytu na oběžné dráze Jupitera, k němuž se dostala nejblíže (asi 130.000 km) na začátku prosince 1973, poslala na Zemi tři stovky fotek této největší planety sluneční soustavy. Díky nim se mimo jiné potvrdilo, že Jupiter je takzvaný plynný obr, tedy že většina jeho hmoty je plyn či plyn stlačený do kapalného skupenství.

Sonda Pioneer 10, která má na své palubě přístroje pro měření magnetických polí, slunečního větru, vesmírného záření a mikrometeoroidů, přinesla řadu dalších vědeckých poznatků. V červnu 1983 pak přeťala dráhu planety Neptun a dostala se tak do takzvaného Kuiperova pásu. Tato oblast sestává z několika desítek tisíc těles větších než 100 km a mnohem více menších těles, jejichž počet se odhaduje řádově v miliardách. Patří mezi ně například i trpasličí planeta Pluto.

V roce 1997 NASA projekt Pioneer 10 formálně ukončila, ale sledování sondy pokračovalo. Rádiový kontakt s ní byl naposledy navázán v lednu 2003, následující měsíc už sonda na vyslaný signál neodpověděla; podle NASA už na to neměla dostatečnou energii. Elektrickou energii dodávaly sondě čtyři radioizotopové generátory o maximálním výkonu 155 wattů.

Poslední kontakt se sondou Pioneer 10 byl navázán, když byla někde na pomezí Kuiperova pásu a takzvaného Oortova oblaku. Toto mračno asi bilionu dlouhoperiodických komet se nachází asi ve vzdálenosti 7500 až 15000 miliard kilometrů od Slunce. Je tak zřejmě nejsvrchnější vrstvou sluneční soustavy. Ta je ohraničena dosahem gravitačního působení Slunce, tedy zhruba 18750 miliard kilometrů. V Oortově oblaku, jehož existence zatím nebyla prokázána, je ale gravitační síla Slunce již velmi slabá.

Program Pioneer zahájila NASA v roce 1958 a původně byl jeho cílem výzkum Měsíce, k němuž bylo neúspěšně vysláno prvních několik sond programu. Teprve od Pioneeru 5 se program zaměřil na průzkum vesmíru mezi Zemí a dalšími planetami. Nejúspěšnější byla vedle sondy Pioneer 10 sonda Pioneer 11, která prováděla úspěšné průzkumy u Jupiteru a Saturnu.