Politolog děsí: Obrovská vlna uprchlíků za dveřmi, svět čeká nestabilita

"Myslíme si, že pod vodou stále zůstává přes 250 uvízlých těl," řekl činitel pobřežní stráže Muhammad Abdal Latíf. "Když jsme se ponořili do vody, zjistili jsme, že loď je mnohem větší, než jsme si původně mysleli," dodal.

Necelé dvě desítky osob se podařilo ze Středozemního moře zachránit, další zhruba dvě desítky mrtvých vyvrhly vlny na pobřeží. Neštěstí se stalo v pátek už za úsvitu asi 60 kilometrů východně od metropole Tripolisu. Na potápějící se loď upozornili pobřežní stráže místní obyvatelé.

Libye je tranzitní zemí do Evropy pro stovky tisíc běženců, většinou Afričanů. Migranti, často původem ze subsaharské Afriky, mají namířeno k nedalekým italským břehům nebo na Maltu.

Bez nadsázky lze říci, že migrace a uprchlictví dnes představují jeden z nejzásadnějších globálních problémů. V důsledku globalizace a postupného utváření globální civilizace žijeme ve světě, v němž může volně obíhat zboží, informace i finanční toky, ale svoboda pohybu je pro řadu lidí, zejména ze třetího světa, drasticky omezena. Tento stav ovšem představuje nepřirozenou a v historii v podstatě bezprecedentní situaci.

Americký politolog Zbigniew Brzezinski trefně říká: „Národní pas, typický fenomén dvacátého století, tak vlastně symbolizuje ztrátu práva všech lidí považovat zeměkouli za svůj společný domov. Tento důsledek nacionalismu byl z humanitního hlediska krokem zpět." Tato do očí bijící diskrepance se projevuje zejména ve vztahu k občanům zemí třetího světa. Pokud nepatří k politické či ekonomické elitě, jejich šance legálně volně vstoupit do zemí bohatého světa je minimální.

Tato nerovnováha spolu s do očí bijící nerovnováhou ekonomickou, vzdělanostní i demografickou (stárnoucí a ubývající populace Severu versus rostoucí mladá populace Jihu) představuje nebezpečnou rozbušku globální nestability.

Na druhé straně se setkáváme se zvýšenou citlivostí vůči některým novým skupinám uprchlíků. Např. domácí násilí či pronásledování v důsledku odlišné sexuální orientace (časté např. v islámských zemích) může být důvodem k udělení azylu, uvedl server uprchlik.ecn.cz/cz.

Velké kategorie uprchlíků však dosud čekají na své uznání. To je příklad fenoménu environmentálních uprchlíků, jejichž počet drasticky roste zejména v subsaharské Africe a střední Asii. Americký publicista a politolog Robert D. Kaplan a kanadský politolog Thomas Fraser Homer-Dixon varovně upozorňují na fakt, že v budoucnosti v důsledku drastické environmentální devastace v rozvojovém světě se environmentální uprchlíci stanou silou, která může způsobit celosvětovou nestabilitu. Podle odhadů odborníků jen do roku 2050 mohou důsledky globálního oteplování vyhnat ze svých domovů 150 milionů lidí.