Adam a Eva byli černí, Ježíš změnil adresu. Kimbanguismus se dostal už i do Evropy

Kimbanguismus se zrodilo ve 20. století v tehdy belgickém Kongu. Reverend Mario Swalezi Nlandu ve své malé pracovně nedaleko obrovského chrámu ležícího na vrcholku posvátného pahorku vysvětluje cizímu návštěvníkovi základy doktríny tohoto vyznání.

Univerzální poselství tohoto vyznání hlásal Simon Kimbangu, "zvláštní vyslanec Ježíše Krista na Zemi", který krátce působil v roce 1921 a poté strávil 30 let, až do konce svého života, ve vězení za nabádání ke vzpouře. "Ježíš Kristus 5. dubna 1921 o půlnoci řekl: od nynějška se Nkamba už nebude jmenovat Nkamba, nyní to je Nový Jeruzalém. Takové poselství předal Ježíš Simonu Kimbanguovi," říká Swalezi.

Prvořadé je učení proroka a jeho pokračovatelů, kteří po něm v čele církve následovali. Jejich slova jsou "svatá", vysvětluje reverend: Simon Kimbangu je prvním ztělesněním Ducha svatého křesťanské Trojice. Jeho vnuk Simon Kimbangu Kiangani, který je rovněž ztělesněním Ducha svatého, je současným duchovním vůdcem a zástupcem kimbanguistické církve.

V Nkambě se věřící shromažďují před mauzoleem Simona Kimbangua a jeho příbuzných a v bělozeleném chrámu se dvěma zvonicemi, který byl postaven v 70. letech a jehož rozměry jsou impozantní: 100 krát 50 metrů.

Věřící, stejně jako návštěvníci, jsou povinni chodit po městě bosi nebo v ponožkách. Platí to i pro duchovního vůdce církve, ale ten nechodí po zemi, nýbrž po zeleném koberci, který je před ním rozkládán a za ním zase rychle srolován.

Kimbanguismus převzal mnohé prvky křesťanství, které sem přinesli misionáři, ale obohatil je o místní specifika. K očistě slouží bazén "požehnané" bahnité vody pod pahorkem, podobně jako rybník Siloe v Jeruzalémě za časů Ježíšových. Voda má pověst jako zázračná.

V roce 1921 si rychle získalo popularitu kázání Simona Kimbangua, které rovněž znamenalo emancipaci černých obyvatel. Avšak belgické koloniální úřady je zakazovaly a první kimbanguisté byli pronásledováni. Jejich vyznání bylo povoleno teprve v roce 1959, rok před získáním nezávislosti.

Dnes tvoří kimbanguisté asi deset procent obyvatel Konga a náboženství se rozšířilo i jinde v Africe a dokonce i v Evropě prostřednictvím konžské diaspory.