Kolaps Blízkého východu? Jedna z nejnebezpečnějších zemí světa je v totálním rozkladu

Americký The Washington Post přináší reportáž z jedné z nejnebezpečnějších zemí současného světa. Severoafrická Libye je něčím, co by dalo označit jako zhroucený stát. Na území operuje několik skupin s politickými ambicemi. 

Stát sužuje krize jak politická, tak ekonomická. Ta se projevuje v tamních bankách. Poslední měsíce místní bankovní doby nemají žádnou hotovost, i přesto se v jejich objektech den co den kupí fronty Libyjců, kteří doufají ve své peníze. Jednoho z čekajících oslovil americký deník. "Třicet dva dní a žádné peníze," postěžoval si Abdul bin Naji, který čeká na svých 60 dolarů. Pracuje jako zaměstnanec letecké společnosti. 

Je to už šest let od revoluce, která odstranila diktátora Moammara Kaddáfího. Nálada v zemi by se podle deníku dala popsat dvěma slovy: beznaděj a temnota. Diplomatické a vojenské úsilí USA a jejich spojenců prý nezvládlo proces stabilizace národa a většina Libyjců má pocit, že to nejhorší teprve přijde. 

"Je bezpečné navštívit rodiče, kteří žijí v sousední ulici? Na které auto se únosci a lupiči asi nezaměří?" To jsou prý otázky, který si běžný obyvatel země musí každý den klást. "Každý den se naše budoucnost ztemňuje," dodává bin Naji.  

Pod vládou Kaddáfího byla země, kterou živila zejména těžba ropy, jednou z nejbohatších na světě. I když se v posledních letech jeho vlády objevily vážné hospodářské problémy, Libyjcům byla dopřána bezplatná lékařská péče, vzdělání a další benefity socialistického režimu. Po jeho svržení nastala obrovská nejistota. Rivalské vlády a řada ozbrojených skupin spolu soutěží o vliv a území, kriminální gangy plundrují města. 

Příkladem může být hlavní město Tripolis. Budovu parlamentu připomíná jen betonová kostra stavby, ozbrojené středy se čas od času objevují v kterékoliv části metropole. Některé se stávají jakýmisi "no-go zónami". V jižní části města v Salahediinu je hlavní silniční tepna přes den doslova přecpaná, v noci nepotkáte ani živáčka. 

Oblast, která byla kdysi typickou enklávou střední třídy, se proměnila v ústřední bod soutěže o kontrolu nad městem. Na jedné straně stojí policisté, kteří se hlásí k samozvané islámské vládě. Na druhé straně hlídkují bojovníci, kteří jsou loajální vládě, kterou v zemi ustavilo OSN. 

Po 21. hodině večerní se typický obyvatel čtvrti zamkne doma a nevychází. V té době totiž začne být slyšet střelba. Když už přeci jen vyjdou na ulici, musí si dát pozor, aby s sebou neměli žádné cennosti. "Doma nechávám svůj iPhone a radši si vezmou levnou Nokii," říká Ibrahim el-Worfali, který vlastní obchod. "Všichni tihle chlápci mají zbraně a můžou ti udělat cokoliv, co si usmyslí," dodává. 

Na všech západních vjezdech do města hlídkují příslušníci bojovníků "Knights of Janzour", kteří sympatizují s vládou ustavenou OSN a kontrolují každé přijíždějící auto. Chtějí tak zabránit dodávkám zbraní pro jejich rivaly. "Je očividné, že chtějí kontrolovat hlavní město," říká Mohammed Bazzaa, jeden z velitelů jednotky. Hlavním nepřítelem této skupiny jsou bojovníci seskupení kolem generála Khalify Hiftera. Ti kontrolují velkou část východní Libye. Generál žil v exilu na severu americké Virginie a spolupracuje s třetí libyjskou vládou, která vládne z východu země. "Je to další Kaddáfí," uvádí Bazzaa, který se účastnil i revolučních bojů.

Pro Bazzovi bojovníky je nicméně největším problémem důvěra. A to mezi jeho bojovníky a dalšími skupinami, které ale bojují na stejné straně. Podle Bazzy se jim však nedá věřit. "Jejich jedinou motivací jsou peníze," vysvětluje. 

Většina lidí se děsí toho, že se stanou obětí únosců z řad ozbrojených skupin. Vyprávět by o tom mohl i Sulaiman Abu Hallala. Toho únosci vytáhli z auta a vzali ho na usedlost nedaleko hlavního města. Tři maskovaní muži ho tam drželi 19 dní. Muž to neměl jednoduché, trpí totiž cukrovkou a neměl u sebe příslušné léky. Rodina za něj nakonec zaplatila výkupné 11 tisíc dolarů. 

"Byl jsem tak vyděšený," popisuje zážitek Hallala, který pracuje jako byznysman. "Můj synovec byl unesen tři měsíce předtím, únosci ho zabili po tom, co dostali výkupné," dodává. 

Únosy se staly tak častým jevem, že obyvatelé si spontánně předávají informace o tom, kde a na jakých silnicích došlo k únosům. Z počátku převažovaly únosy čistě politického charakteru, s postupující hospodářskou krizí se z nich stala zejména forma podnikání. "Jediné, co chtějí, jsou peníze," sdělil Mohamed Grabli, který se ve světě byznysu pohybuje. "Země trpí nedostatkem peněz, není zde práce," vysvětluje. 

I Grabli byl unesen. Loni ho únosci drželi 63 dní v místnosti velké jako šatník. Únosci ho krmili chlebem jako psa. Nakonec za něj jeho rodina zaplatila 31 tisíc dolarů a Grabli se vrátil ke své rodině.