Súdánská křesťanka dostala pas a chce emigrovat, vyhráno ještě nemá

Policie Meriam Ishagovou zadržela v úterý na letišti při pokusu opustit zemi a obvinila ji z falšování úředních dokumentů, protože měla jihosúdánský pas, tedy doklady země, jejíž občanem je její křesťanský manžel. Její manželství a tedy cizí státní příslušnost jí ale súdánské úřady neuznávají.

"Poté co jí hrozil rozsudek smrti za údajnou apostasii a díky mezinárodnímu tlaku institucí půlky světa a civilizované společnosti Meriam nyní vlastní súdánský pas, se svým jménem v arabštině, protože předchozí pas vydaný Jižním Súdánem byl podle súdánských autorit neplatný," sdělil Albanese.

"Nicméně stále ještě nebylo řečeno poslední slovo. Podle advokátů je k vycestování ještě třeba povolení súdánského odvolacího soudu, které dosud nebylo doručeno," dodal.

USA jsou připraveny poskytnout Ishagové a její rodině azyl. Její manžel má kromě jihosúdánského i americké občanství. Odvolací soud v pondělí zrušil rozsudek, podle kterého měla být Ishagová popravena oběšením.

Meriam Yehya Ibrahimová byla zadržena a obviněna z „cizoložství" v srpnu 2013 poté, co jeden člen rodiny údajně prohlásil, že se žena svým sňatkem s jihosúdánským křesťanským mužem dopouští cizoložství. Podle práva šaría, které je v Súdánu uplatňováno, se muslimská žena nesmí provdat za nemuslimského muže a na každé takové manželství je nahlíženo jako na „cizioložství". Soud obvinění rozšířil o „odpadlictví od víry" v únoru 2014, když Meriam uvedla, že je křesťanka a ne muslimka. Podle toho, co řekla, byla vychovávána jako ortodoxní křesťanka podle matčiny víry, jelikož její muslimský otec s nimi během jejího dětství nežil.

Za rok 2013 bylo ze Súdánu nahlášeno nejméně 21 poprav. Uloženo bylo podle dostupných zpráv nejméně 29 rozsudků smrti, ale skutečné číslo se může pohybovat kolem stovky. Súdánské státní orgány nadále využívají trest smrti k potlačení skutečných nebo domnělých aktivistů opozičních politických skupin. Súdánský zákon o ozbrojených silách z roku 2007 byl v červenci 2013 změněn tak, aby umožňoval stíhání civilistů před vojenskými soudy za různé trestné činy podle vojenského zákoníku z roku 1991. Za některé z těchto činů může být uložen trest smrti.

Během let zaznamenala Amnesty International řadu případů lidí odsouzených v Súdánu ke zbičování. Amnesty International považuje trest smrti za nejhorší, krutý, nelidský a ponižující trest a za porušení práva na život. Staví se proti jeho používání ve všech případech a bez výjimky, bez ohledu na podstatu trestného činu. Trestání bičováním je navíc v rozporu s naprostým zákazem mučení a jiného špatného zacházení tak, jak stanovuje mezinárodní legislativa v oblasti lidských práv.