Rodí se další chalífát? Islamisté v Libyi už čekají, varuje expert

Německý expert na Libyi Andreas Dittmann prohlásil, že "Libye se stává druhou Sýrií". Největší chybou po pádu bývalého libyjského diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011 podle něj bylo, že zdejší četné milice nebyly odzbrojeny.

Nastalé mocenské vakuum tak se stále větší intenzitou začaly vyplňovat právě milice. "Konflikt probíhá v současnosti mezi různými proislamistickými a neislamistickými uskupeními, přičemž vláda nyní stojí mezi nimi a bojuje o přežití", řekl Dittmann z univerzity v Giessenu.

Milice se podle něj mezitím poučily, že když složí zbraně, ztratí politický vliv.

Nepřehledný, ale vysoký, počet milicí stojí nyní proti slabému státu, jehož armáda už prakticky neexistuje. Akcemi, jako bylo třeba obsazení ministerstev, dosáhli ozbrojenci mnoho ústupků. Libyjská vláda zcela ztroskotala se snahou integrovat tyto milice do státního systému, říká dále v rozhovoru politický expert na Libyi a celou oblast severní Afriky.

Různé oblasti Libye už fakticky nepodléhají centrální úřední moci. Z mnoha těchto oblastí nepřicházejí už žádné zprávy, protože nad nimi vláda ztratila kontrolu. Tato místa se stávají shromaždištěm nespočetných band, například také obchodníků s lidmi. Dá se předpokládat, že odtamtud budou ve větším rozsahu koordinovány například transporty uprchlíků do Evropy.

Současné milice se vesměs organizují lokálně a sledují své vlastní různorodé cíle. Například uskupení bývalých vojáků Kaddáfího touží po návratu "zlatých starých časů", protože tenkrát měli privilegovaný status. Tito ozbrojenci však podle Dittmanna hrají v probíhajících střetech stále mizivější roli.

Zdroj: YouTube

Naproti tomu jeden ze současných nejvlivnějších aktérů je bývalý armádní generál Chalífa Haftar. Od května tu bojuje se svou "národní armádou" na vlastní pěst. Vláda v Tripolisu na něj a na jeho bojovníky vydala zatykač kvůli údajnému pokusu o převrat, ale tento vládní akt prošel bez jakéhokoliv dopadu. Haftar v boji sleduje vlastní cíle, chtěl by vytvořit autoritářský režim po vzoru Egypta.

Dále se zde dají pozorovat snahy o spojení různých islamistických milicí. Mezi roztříštěnými islamisty, mezi kterými jsou například sympatizanti s teroristickou organizací Ansar aš-Šaría a milice stojící blízko hnutí Muslimských bratří, narůstá solidarita. Pokud své síly spojí, stanou se výrazně silnější než ostatní milice.

Tato islamistická uskupení mají kromě společného boje proti Haftarově "národní armádě" další společný cíl, a to zničit státní právní moc.

Mnoho islamistů tu již sní o "chalífátu Tripolitania". Kontakty s teroristickou organizací Al-Káida a organizací Islámský stát (IS; dříve Islámský stát v Iráku a Levantě, ISIL), ) již zřejmě navázali. IS přitom touží po rozšíření svého teritoria.Ještě problematičtější situace by nastala s příchodem v boji protřelých džihádistů ze Sýrie a Iráku. Podle německého znalce existuje reálné nebezpečí, že by se pak Libye mohla proměnit v teroristickou základnu.

Vývoj stávajícího konfliktu závisí podle Dittmanna hodně na tom, jak se zachovají sousední státy. Ty se v současné chvíli soustřeďují jen na zabezpečení svých hranic s Libyí. Od Západu se podle experta nedá očekávat žádné výrazné vměšování, neboť zásobování ropou je odtud v současné době dostatečně zajištěno. Západní státy tak budou nejspíš "v klidu čekat" na další vývoj situace.

Primárním cílem Západu zde totiž zůstává ropa a ne export demokracie, humanitární snahy byly v minulosti praktikovány jen naoko, uzavřel Dittmann.