Bitva se zákeřnou ebolou: Z Afriky přicházejí první dobré zprávy

Zdravotnické centrum, v němž lidé s ebolou pobývají, se nachází v zalesněném městě Gueckadou v jihovýchodní části Guineje. Právě v Gueckadou se v březnu objevil první případ tohoto onemocnění. Jedná se také o poslední místo odpočinku jedné z posledních obětí nakažených ebolou - čtyřměsíčního chlapce jménem Faja. Virem ebola se nakazil od své matky, které zemřela před několika týdny. "Byla jsem s ním, když umíral," říká Adele Millimounová, zdravotní sestra z organizace Lékaři bez hranic. "Krmila jsem ho mlékem a pak jsem na chvíli odešla, abych si udělala krátkou přestávku. Když jsem se vrátila, byl už mrtvý," říká Mallimounová.

Lékařské centrum v Gueckadou, které působí pod záštitou organizace Lékaři bez hranic, ošetřilo do 22. července celkem 152 pacientů nakažených ebolou, z nichž 111 zemřelo. První případ úmrtí způsobeného tímto smrtícím virem nicméně minulý týden potvrdila také Nigérie. Jedná se tak o čtvrtou zemi, kde se virus ebola nyní objevil.

Ti, kdo přežijí, dávají Adele sílu pokračovat. "Vždy sbírám odvahu k tomu, abych sem přišla a pracovala pro záchranu své komunity. Jsem velmi pyšná na naši práci. Byli jsme schopni zachránit přibližně 40 osob," dodává.

Přesto ve 12 kilometrů vzdálené vesnici Kollobengou došlo k útoku na zdravotníky ve chvíli, kdy se pokoušeli do vesnice dostat. Bylo jim řečeno, aby se už nevraceli. Mnozí z nich věřili, že zdravotníci přenášejí virus do jejich komunit a že mrtvým odebírají orgány. Po jednání s místními vůdci a v souvislosti s dalším úmrtím ve vesnici, ovšem nakonec se vstupem zdravotnických pracovníků souhlasili. V Gueckadou se stále nacházejí dvě vesnice, které k sobě zdravotníky nepouštějí. Přesto se jedná v porovnání s obdobím před několika měsíci o obrovský pokrok. Tehdy lékařskou péči odmítalo celkem 28 vesnic.

Zdravotníci také distribuují mýdlo a chlór. Virus lze snadno usmrtit, pokud lidé dodržují dostatečnou osobní hygienu. Jeden z obyvatel vesnice Kollobengou ovšem podotýká: "Jak se máme neustále mýt, když nemáme čistou vodu, kterou bychom se umyli?" Podle zdravotních pracovníku zemřeli ve vesnici na ebolu již čtyři lidé. Dalších 48 osob pak bylo v těsném kontaktu s oběťmi, a proto budou nyní každý den po inkubační dobu tří týdnů sledováni, zda se u nich toto onemocnění nevyvíjí.

Tarik Jašarević ze Světové zdravotnické organizace tvrdí, že důvodem, proč vesnice zavírají před zdravotníky své dveře, jsou částečně oni sami, neboť na začátku epidemie o viru poskytovali nejasné informace. "Lidé se doslechli, že proti ebole neexistuje očkování ani žádná konkrétní léčba. Proč by tedy měli jít do zdravotnického centra, když léčba neexistuje?" Jasarevic se domnívá, že není kladen dostatečný důraz na fakt, že existují i ti, co nemoc přežili, a také na skutečnost, že čím dříve se lidé do zdravotnického centra dostanou, tím větší je jejich šance na přežití.

Abdurahmán Batchili, koordinátor z ministerstva zdravotnictví, který má Gueckadou na starosti tvrdí, že se tamější situace zlepšuje. "Obyvatelé si začínají uvědomovat nebezpečí této epidemie. "Na našich hranicích se zeměmi, jako je Sierra Leone, je ovšem situace kritická, a proto musíme zůstat ostražití," uvedl Batchili. Během tří dnů se k 23. červenci v Sieře Leone objevilo 71 nových případů a v Libérii 25, zatímco v Guineji pouze 12. Každý týden navíc tisíce lidí přecházejí stovky kilometrů dlouhou hranici, kterou Guinea sdílí se Sierrou Leone a Libérií.

Antoine Gauge, který zodpovídá za činnost Lékařů bez hranic v Guineji, dodává: "Ebolu hranice nezastaví. Lidé cestují a mají své rodiny v Sieře Leone a Libérii. Nemůžeme říci, že se zde brzy neobjeví další případy."