Americká zahraniční politika se stává noční můrou. Světoví lídři mění strategii, opouští od podlézání Trumpovi

Dříve se světoví lídři snažili Trumpovi nadbíhat a lichotit mu, nyní však podle CNN volí strategii odstupu a otevřené kritiky. Nejde jen o osobní antipatie, ale o tvrdý dopad války na životní úroveň jejich obyvatel. Britský premiér Keir Starmer si postěžoval, že má „plné zuby“ toho, jak Britové platí vyšší účty za energie kvůli Trumpovým krokům. Podobně italská premiérka Giorgia Meloniová, která byla dříve považována za Trumpovu názorovou spojenkyni, označila jeho útoky na papeže Lva XIV. za naprosto nepřijatelné.

Ekonomické varování přišlo i od Mezinárodního měnového fondu (MMF), který upozornil na nepříznivý scénář globálního růstu. Ten by mohl letos klesnout na 2,5 % oproti loňským 3,4 %. Obzvláště citelně to pociťuje Velká Británie, kde byl odhad růstu pro rok 2026 snížen na pouhých 0,8 %. Pro Starmerovu vládu, která slibovala restart ekonomiky, jde o katastrofální vyhlídky.

Podobným potížím čelí i Japonsko, které je životně závislé na dodávkách energie z Blízkého východu. Rostoucí náklady na dopravu tlačí ceny vzhůru a ohrožují mzdovou stabilitu. Japonská premiérka Sanae Takaičiová přitom čelí těmto problémům jen krátce po svém historickém volebním vítězství v únoru letošního roku.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Trumpova popularita v mnoha spojeneckých zemích klesla pod 35 %. Tento rozpor neohrožuje jen aktuální diplomatické vztahy, ale samotné základy aliancí, které po desetiletí budovaly americkou moc. Trumpův pohled na NATO jako na nástroj pro prosazování jeho vlastních zájmů, nikoliv jako na obrannou alianci, vyvolává u partnerů hlubokou nedůvěru.

Politicky je pro spojenecké lídry prakticky nemožné se k válce s Íránem připojit. Jejich voliči vnímají tento konflikt jako nerozumný a odporující mezinárodnímu právu. Trumpovo znevažování obětí, které spojenci přinesli v operacích po 11. září, antipatie voličů jen prohloubilo. Pro Meloniovou v Itálii, která vede zemi s 40 miliony katolíků, bylo postavení se za papeže jedinou možnou politickou volbou, přestože tím riskovala zničení rok budovaných vztahů s Bílým domem.

Změna nálad se projevila i v Kanadě. Premiér Mark Carney vyhrál volby na jasně protitrumpovské platformě a nedávno posílil svou pozici získáním parlamentní většiny. Carney sází na odpor vůči Trumpovým expanzivním záměrům, i když ví, že ho čekají těžké zkoušky v podobě amerických cel a vyjednávání o obchodních dohodách.

Zajímavý vývoj nastal také v Maďarsku, kde po šestnácti letech padl Viktor Orbán. Přestože za něj Trump a hnutí MAGA bojovali jako za vlastního, maďarští voliči jej poslali do opozice. Tento výsledek může urychlit trend, kdy se i další evropští populisté začnou od Trumpova hnutí distancovat v zájmu vlastního politického přežití.

Paradoxem zůstává, že i když jsou evropští lídři v kritice hlasitější, jejich manévrovací prostor je omezený. Jejich největší slabinou jsou oslabené armády po letech škrtů v obraně. Když si Trump stěžuje, že spojenci neposlali lodě k uvolnění Hormuzského průlivu, naráží na fakt, že mnohé evropské mocnosti už takové mise technicky ani nezvládnou.

Na konci dne tak evropští partneři nemohou riskovat úplný rozchod s USA, i když se k nim veřejně obracejí zády. Čím více však Trump tlačí na jejich vstup do nepopulární války, tím méně politického prostoru jim zbývá k tomu, aby mu v budoucnu pomohli s jejím ukončením.