USA pomáhají Islámskému státu, řežou si pod sebou větěv, varuje analytik

Syrský režim 16. srpna svrhl několik bomb na předměstí rebely okupovaného Damašku. Přes 100 lidí bylo zabito a více než 300 zraněno. Mnoho obětí byly děti a šlo o jeden z nejvíce smrtících náletů v této válce. Nicméně se zvěrstvy v Damašku před dvěma lety, kdy Asadovi muži zaútočili chemickými zbraněmi v Ghútě, se to nedá srovnat. Vláda prezidenta Obamy zareagovala obvyklým rozhořčením: čin odsoudil, rodinám obětí dal svou upřímnou soustrast a požádal mezinárodní společenství, aby se více snažilo o politickou změnu v Sýrii.

Podle Hofa je však tato změna v nedohlednu. Tvrdí, že každý další nálet zvyšuje v Sýrii úroveň radikalizace a jediný, kdo z takových situací těží je pseudo-kalif Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí, protože jeho rekruty tvoří také právě ti, již se staví proti Asadově režimu a západní samolibosti. A zatímco Írán a Asad přesně vědí, čeho posílením takového zla dosáhnout, západ zůstává bez odezvy. A proto s každou bombou, která spadne na nevinné civilisty, a každým dítětem, které zemře hladem, ranky Bagdádího rostou. Protože třeba je to právě on, kdo dokáže Syřanům pomoci, když mezinárodní společenství dokáže jen mluvit.

Asad podrýval spolehlivost Bílého domu

Obama, který řekl, že jeho cílem je „pokořit a nakonec zničit" Islámský stát, jenže ani Asadovy zrůdnosti Ameriku nedonutily jednat, což jen v Sýrii dovoluje další masové vyvražďování. Dohody o nukleárních zbraních s Íránem s sebou také přinesly i politiku přístupu k Sýrii, nicméně zatím došlo jen na prázdná slova. Díky tomu byl Asad schopný podrývat spolehlivost Bílého domu, i přes to, že ztratil právo vládnout. Hof ale připomíná, že dohoda o nukleárních zbraních s Íránem byla pro Ameriku vším a že v Sýrii nebylo v plánu dělat nic, co by vedení Íránu mohlo urazit.

Netečnost veřejnosti vůči syrské krizi dále přetrvává. Válka Spojených států s IS a Asadova nelegitimnost však vytvořila ve východní Sýrii jakési vakuum, které Bagdádí dokázal vyplnit. Už od samého počátku vzpoury se Asad prohlašoval za hradbu proti terorismu, ale jakmile jeho jednotky začaly střílet po mírumilovných demonstrantech, vypustil do světa epidemii extremismu. Islámský stát se tak stal nepřítelem Asadova režimu, nicméně ke konfliktům docházelo jen při bojích o suroviny a zbraně. Jak Asad tak Bagdádí ale bojovali proti rebelům.

Vyslanec dále tvrdí, že v červnu 2014 tato symbióza umožnila IS se prohnat většinou a zatlačit americké letecké a pozemní jednotky do oblastí Mezopotámie a Levanty. Asadova taktika spálené země za sebou zanechávala stopy íránských extremistů, což dopomohlo k této tragédii. Vláda Obamy ale kvůli posunu v dohodě o nukleárních zbraních předstírala, že jsou s Asadem proti Islámskému státu na stejné straně. Nikdy ale nebyli a v současnosti také nejsou.

Poslední bojovníci: Asad a Bagdádí

Americký kongres je Obamou strategií pobouřen a pokud si chce prezident alespoň trochu vylepšit svoje postavení, bude muset ukázat, že v případě íránskému režimu stojí na správné straně. Hof si myslí, že by měl Obama jednat s Íránem tak, jak zasluhuje – kvůli svému přístupu k Sýrii a Iráku není Írán v žádném případě spojenec proti Islámskému státu a že v Sýrii podporuje systematické vyvražďování tamních obyvatel. Podle něj by měl americký ministr zahraničí John Kerry požádat Írán o zastavení bombardování a hladomoru, a pokud Teherán odmítne, Pentagon má prostředky na to, jak Asadovo šílené vyvražďování zastavit, aniž by muselo sáhnout po armádním výsadku.

Asad a Bagdádí mají stejný cíl: oba dva chtějí být v Sýrii dvěma posledními bojovníky. Proto se obecně vyhýbají vzájemným konfliktům a soustřeďují se na eliminaci ostatních. Pro Asada je IS něco jako vstupenka do vyšší společnosti, zatímco pro Bagdádího je Asad a Írán klíčem k dominanci v sunnitském světě. Podle Hofa je v tomhle světle netrestání Asada nebo Teheránu s tím, co Sýrii přinesli – 300 000 mrtvých, 4 miliony uprchlíků, 8 milionů přesunů, 600 000 v obležení – mnohem víc, než jen morální selhání. Je to sebepoškozování ve válce proti Islámskému státu.

Obyvatelé Sýrie, oplakávající svoje zemřelé a umírající příbuzné, žádají civilizovaný svět o pomoc. Pokud budeme ignorovat jejich prosby, riskujeme, že je pošleme do náručí „kalify". Vůdci ze západu sice mohou být neteční vůči utrpení Syřanů, nicméně by je mělo motivovat alespoň to, že na to, aby vyhráli válku proti Islámskému státu, je třeba znemožnit Asadovi a Íránu pomáhat nepříteli. Navíc by to mohlo i přesvědčit dostatečné množství senátorů a kongresmanů, aby podpořili íránskou dohodu o nukleárních zbraních, za kterou tolik Syřanů zaplatilo vysokou cenu, uzavírá Hof.