Lidstvo bojuje s démonem. Vědci přišli na to, co za tím stojí

Kolikrát jsme slyšeli onu proradnou větu - mám chuť na skleničku. S následným dodatkem, že jedna odlívka ještě není problémem. Zcela určitě ne, pokud za ní nenásleduje druhá, třetí a děje se tak každý den.

Časopis The Journal of Neuroscience přinesl studii vypracovanou vědeckým centrem Texas A&M Health Science Center College of Medicine, která byla zveřejněna ve spolupráci s University of California v San Franciscu. Grantem se na ní podílel National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism (NIAAA) - Národní institut závislosti na alkoholu a alkoholismu. Podle zveřejněné studie stojí za konzumací alkoholu mozkové buňky, zodpovědné za podněcování chuti popíjet právě alkohol. Jeho konzumace ovlivňuje funkci a strukturu neuronů v dorsomedial striatum. Jak je známo, tato mozková část je důležitá pro cíleně řízené chování. Vědci se dopracovali k výsledku, že kličová funkce spočívá ve středních výrůstcích neutronů. Prozatímní pokusy na zvířatech prokázaly, že alkohol mění jejich fyzikální strukturu.

Jde o maličkost - o stimulaci neuronu

Každý z nich obsahuje jeden ze dvou typů dopaminovaných receptorů: D1 a D2, a právě tato označení přebírají i neurony. První reaguje na konzumaci alkoholu "vstřícně", zvláště po větším množství. "Jde-li o tento typ, budete mít na alkohol velkou chuť," popisuje reakci dr. Jun Wang, hlavní autor studie a odborný asistent neurologie a experimentálních medikamentů. Nastává tak uzavřený kruh - snadný podnět pro neuron D1 vyvolává nutnost dalšího pití, čímž dochází k opakovanému povzbuzení neuronu - a tak to jde pořád dokola. Nesmíme tuto situaci podceňovat, vzhledem k tomu, že jsou neurony pod vlivem alkoholu citlivější, nepotřebují poté tak velkou stimulaci ke své aktivitě - jednoduše řečeno, sklenka vína ve vás probudí touhu po celé lahvi.

Jak se ukázalo na pokusech se zvířaty, řešení je v podstatě jednoduché a vlastně se samo nabízející - stačí potlačit stimulaci neuronu D1 a chuť se posilnit alkoholem přejde. "Pokud se nám podaří utlumit činnost neuronu D1, můžeme u daného člověka prakticky omezit jeho touhu po alkoholu. Tyto poznatky by mohli vědci v budoucnu využít k vypracování specifické léčby se zaměřením na neuron D1," říká dr. Wang a dodává, že když byl obdobný medikament aplikován na neuron D2, nijak jeho činnost neovlinil. Lékař si je tím pádem jist, že za náchylnost k alkoholu je jednoznačně odpovědný neuron D1.

Vyhráno však ještě docela není: "Mým hlavním cílem je pochopit, jak funguje mozek člověka závislého na alkoholu. A ve chvíli, kdy se tohoto výsledku dopracujeme, budeme schopni potlačit jeho chuť na další rundu a nakonec zcela rozbít prokletí alkoholismu."

Dr. Wang sice nemluví o skutečnosti, že by vyvíjené medikamenty v kombinaci s alkoholem vyvolávaly nějaké nepříjemné vedlejší účinky, ale nezabývá se ani dalšími jevy, například různou skladbou alkoholických nápojů a procentuálním podílem. Je možné, že to bude jen otázka patřičné dávky, takže se brzy můžeme dočkat situace, že v hospodách či vinárnách budou popíjet lidé se sklenicí v jedné a krabičkou léků v druhé ruce. Poslední pochybnosti se týkají toho, jaký bude mít lék význam pro jedince, který si zapomene onu chuť na další sklenku včas potlačit.