Záchytka jako český vynález. První protialkoholní stanice se otevřela před 75 lety

Nadměrná konzumace alkoholu, to je problém starý jako samo lidstvo. Po dlouhou dobu se proti němu ovšem vůbec nebojovalo, to je záležitost až moderní doby. Součástí těchto snah bylo nejenom omezování prodeje alkoholických nápojů, ale také odstraňování opilců z očí veřejnosti. A tak začala vznikat první zařízení sloužící pro krátkodobý pobyt opilých lidí, aby nedělali potíže a nepředstavovali nebezpečí pro sebe i své okolí. Po vystřízlivění pak mohli ústav v pořádku opustit. První takováto střediska se objevila někdy na počátku 20. století na území Ruska, kde se alkoholu holdovalo ve velkém.

Vůbec první protialkoholní záchytná stanice na světě coby oficiální zdravotnické zařízení však vznikla až o řadu let později, na jaře roku 1951. Otevřena byla v polovině května toho roku, a to v Praze u Apolináře. Hned třetí den po zahájení činnosti přijali místní zdravotníci prvního klienta. Ačkoliv to bylo na území Československa, jednalo se o ruského občana, profesně námořního inženýra. Zpočátku pražská záchytka fungovala v omezeném a zkušebním režimu, brzy se však ukázalo, že jsou její služby pro společnost více než potřebné a stala se vzorem i pro další města i státy.

Otcem první české i světové záchytky byl psychiatr Jaroslav Skála, rodák z Plzně, který celý svůj profesní život zasvětil boji proti alkoholismu a dalším závislostem i návykovým látkám. K psychiatrii a léčbě alkoholismu se přitom dostal náhodou. Už studium medicíny pro něj bylo komplikované, protože mu jeho zdárné dokončení zkazila druhá světová válka. Teprve po jejím skončení mohl složit závěrečné zkoušky. Po absolvování studia chtěl pracovat na interně či v prostředí tělovýchovného lékařství, vlivem různých okolností se ale dostal na psychiatrické oddělení. V tomto oboru se nadále vzdělával a účastnil se i zahraničních konferencí na téma alkoholismu. Tak se jeho kariéra začala ubírat tímto směrem.

Ještě předtím, než Jaroslav Skála inicioval vznik první záchytky, začal organizovat skupiny osob závislých na alkoholu, které spolu diskutovaly o své léčbě i okolnostech své závislosti. Inspiroval se v Americe, kde byl v kontaktu s Anonymními alkoholiky, skupinou vzniklou v Ohiu již v roce 1935. První taková skupinka v Československu byla založena na začátku roku 1948. V témže roce, na podzim, uvedl Skála v činnost lékařské protialkoholní oddělení, kde sám působil ve vedení až do důchodu. Zasloužil se o vznik vůbec prvního komplexního léčebného postupu při léčbě závislosti na alkoholu.

O pár let později, v již zmíněném roce 1951, stál Jaroslav Skála u vzniku první záchytky. Léčbě závislostí a otázkami prevence se lékař zabýval až do konce života. I po odchodu do důchodu v roce 1982 byl v tomto směru aktivní. V roce 1991 spoluzakládal Pražkou vysokou školu psychosociálních studií, roku 1993 se svými kolegy založil Společnost pro návykové nemoci. I v penzi poskytoval ochotně pacientům psychoterapeutická sezení. Považoval je totiž za mimořádně důležitá, aby lidé po léčbě závislosti dokázali vydržet abstinovat a nesáhli v těžkých chvílích znovu po lahvi alkoholu.