Americké volby byly zkorumpované? Prý je třeba si to konečně uvědomit

S tímto názorem přichází zástupkyně programu Democracy and Rule of Law, čtyřiapadesátiletá Sarah Chayes. Ve svém komentáři jde tak daleko, že srovnává americkou politiku s dalšími alarmujícími případy ve světě, které byly během minulých deseti let odsuzovány jako "zmanipulované". Hovoří se o masových protestech v Brazílii, Guatemale, Jižní Africe a Jižní Koreji, připomíná se ukrajinský Majdan, Huga Cháveze ve Venezuele. Stranou nezůstává ani Islámský stát nebo Boko Haram. A nyní se na tento seznam pokoušejí dostat i Američané zvolením Donalda Trumpa. 

Američané jsou na jedné straně vystaveni nátlaku policie, soudních nebo regionálních úředníků. Do toho vstupují veřejní činitelé a obchodní magnáti, lhostejno zda zástupci potravinářských řetězců, energetického průmyslu, farmacie nebo Wall Streetu, a hájí samozřejmě své vlastní zájmy. Poslední bašty určité samostatnosti, jako jsou orgány dohlížející orgány a soudy, jsou cíleně oslabovány - ať už díky nedostatku provozních prostředků nebo personálu. To jsou praktiky, které možná ještě nejsou nezákonné, ale pohybují už se za onou linií etiky nebo objektivního poškozování těch, kteří měli být před nimi chráněni. "Kdy už řekneme zcela jasně, že tady je ona pomyslná červená čára? Kdo z nás konečně odmítne brát peníze nebo se vymlouvat?" ptá se Sarah Chayes.

Podle ní nastal průlom 27. června 2016, kdy Nejvyšší soud zrušil nařčení z korupce týkající se guvernéra státu Virginie Boba McDonnella. Jistý obchodník nešetřil náklady na luxusní cestování, značkovým oblečením, hodinkami Rolex a desítkami tisíc dolarů, aby McDonnell a jeho žena pomohli v případě firmy výše uvedeného mecenáše, mající do činění s tabákovými produkty, ovlivnit klinické testy na veřejných univerzitách.

Nejvyšší soud tehdy rozhodl jednomyslně. Ani jeden z osmi soudců nenašel žádný důvod, proč by takové chování mělo být v rozporu se zákonem. A ani jeden nedospěl k názoru, že by se mělo jednoat o natolik významnou záležitost, aby si zasloužila samostatný komentář nebo odůvodnění ve stylu: "S ohledem na znění zákona jsem musel hlasovat právě takto. Právní definice korupce se však značně zúžila. Pokud má Amerika, jak ji známe, přežít, musíme onu definici změnit," domnívá se Sarah Chayes.

Sarah Chayes se u Trumpa obává střetu zájmů (zdroj: facebook)

Na scénu vstupuje aspekt morálních otázek. Právě zákony, na kterých by měly stát základy podobných standardů, jsou ohroženy. Sarah Chayes přirovnává otázku odmítání korupce k mučení. To také všichni odmítají, ale pak přijde na řadu právní definice. Co se počítá za mučení? Jak moc musí být bolestivé? A s korupcí je to stejné. Chayes cituje nejmenovaného šéfa egyptského sdružení podnikatelů: "V Egyptě se s korupcí vypořádali brilantně: zlegalizovali ji!" A Sarah dodává, že USA kráčí podobnou cestou. Zákony týkající se korupce se zúžily natolik, že dospěly téměř k bezvýznamnému bodu. 

Bernie Sanders a Donald Trump postavili na termínu "korupce" své volební kampaně. Soudí se, že tím získali více než polovinu svých hlasů. A přestože právě korupce nyní vykresluje Ameriku, v politických kruzích se dále bere jako tabu. Ale objevuje se ve stovkách povolebních komentářů.

Sarah Chayes připomíná jednu událost z roku 2013. Když Alex Pareene popsal některé praktiky koncernu JPMorgan Chase jako zkorumpované, zástupkyně CNBC Maria Bartiromo ho ihned usadila: "Má smysl v tomto bodě hovořit o finanční síle koncernu? I přes všechny ztráty společnost nadále chrlí desítky miliard dolarů příjmů a stovky miliard ve výnosech. Jak je můžete kritizovat?" A Sarah dodává - ano, jak si někdo v současné době může dovolit kritizovat peníze...

Amerika má bezpochyby velké množství erudovaných právníků, lobbistů a dalších odborníků, proto je naprosto nezbytné si položit otázku, zda je ještě vůbec schopná si uvědomit, co to vlastně je korupce. Protože s pouhým vysvětlením, že je zakázaná zákonem, prostě nevystačíme. Je tedy korupce, když nadřízený státní úředník dostane dárky od zahraničních představitelů v zastoupení instituce, která s nimi vede jednání? Jak by někdo chtěl mluvit o korupci v jiných částech světa, když pět různých policejních oddělení použilo síly proti lidem, jejichž pozemky byly ukradeny díky porušení smluv se soukromou společností, která zfalšovala zákon o vlastnictví? Jak chceme definovat korupci, když banka oloupí miliony zákazníků, aniž by přišla o licenci? Ve vězeních jsou dva miliony dospělých Američanů, kteří se dopustili triviálních přestupků, což natrvalo poznamená jejich životy, ale za kolaps světové ekonomiky není postižena žádná právní instituce. 

Je nutné stanovit přesný právní výklad korupce... (zdroj: Marek Litzman, EuroZprávy.cz)

V této chvíli, burcuje Sarah Chayes, není důležité, komu jste dali svůj hlas, ale musíme se podívat na zdůvodnění a rétoriku. Je třeba objevit a držet se oné dělící čáry, která prostě vylučuje rozumné kompromisy. Američané se v lednu střetnou se systémem, který je naprosto zkažený, mnohem více než ten, který je nutil k rebelii. Příliš často se stává, že kleptokratické sítě se prokáží být nečekaně pružnými a přizpůsobivými, zatímco rebelové skončí s rozbitými hlavami. 

V případě Donalda Trumpa může jít o sporné vztahy v oblasti případného střetu zájmů. Problém netkví v technicke zákonodárství nebo slabé kontrole. Jeho činy jsou nakumulované a hlavně úmyslné. Zákony a instituce Ameriky budou přizpůsobeny potřebám osobního obohacení. Lobbisté navrhnou účty, v jednání se zahraničními obchodníky budou osobní zájmy vykládány jako čin pro dobro národa. Agentury, které měly na tyto okolnosti dohlížet, budou mít snížené rozpočty a stavy úředníků, budou na veřejnosti bagatelizovány, vynucování práva bude ještě více selektivnější než je tomu dnes. A co nepůjde změnit, bude prostě odstraněno z cesty, jako když buldozer srovná se zemí nechtěnou stavbu.

Sarah Chayes se ptá, co hodlá Amerika v této situaci podniknout. Bude dále relaxovat a na ožehavé otázky pokrčí rameny s odkazem na stále se měnící zákony? Nebo konečně dostane jasnou definici korupce, řešenou v souladu se zdravým rozumem, která konečně přebuduje od základu její vnímání? Jak Američané odpoví na tuto otázku, naznačí další směr USA: zda bude krize ve společnosti nadále pokračovat, nebo jestli se chtějí vzepřít a předejít další ničivé a násilné katastrofě.