Nový válečný konflikt je na spadnutí? Napětí roste, varuje expert

V několika posledních měsících bylo možné pozorovat odlišný přístup nového prezidentského týmu směrem k Číně od předchozích prezidentů. Trump vedl telefonický rozhovor s tchajwanskou prezidentkou Tsai Ing-Wen, jak napsal Noah Feldman pro americkou zpravodajskou společnost Bloomberg. Podrážděnou čínskou reakcí se posléze stalo viditelné umístění systémů protivzdušné obrany na některé ostrovy v Jihočínském moři. O něco později budoucí ministr zahraničí USA Rex Tillerson v Kongresu řekl, že proti Pekingu musí být v otázkách Jihočínského moře uplatněn tvrdý postup, uvedl John Glasner v komentáři pro časopis The Diplomat. Čínské budování umělých ostrovů musí podle Tillersona skončit a je nutné znemožnit k nim přístup.

Psali jsme: Čína vyhrožuje USA jadernou válkou. Naštvala ji slova Tillersona Šándor pro EZ: USA formují novou politiku a Čína reaguje velmi nervózně. Hrozí jaderná válka?  

I bez těchto posledních několika výroků jsou americko-čínské vztahy v mírném napětí, jež vychází z rozdílů mezi oběma zeměmi. Historie USA je stará několik staletí, kdežto ta čínská několik tisíciletí. USA prochází demografickou změnou a v roce 2050 se bělošské obyvatelstvo bez latinskoamerického původu stane menšinou, avšak Číně budou nadále z 90 % dominovat etničtí Chanové. USA mají dva přátelské sousední státy a zbytek hranice tvoří oceány. Čína hraničí se 14 zeměmi, z nichž některé jsou nestabilní, a většina se obává čínských regionálních ambicí. Washington považuje svůj politický systém a hodnoty za univerzální a rozšiřuje je, což Čína odmítá a považuje to za zasahování cizího státu do vnitřní politiky. Bílý dům se snaží rozšiřovat systém, který vznikl po druhé světové válce, ale Peking se ptá, proč by se měl podílet na systému, který tak málo spoluvytvářel.

Dalším zdrojem napětí je čínské vnímání sebe sama. Peking je přesvědčen, že není vzrůstající velmocí, ale vracející se. Roli největší ekonomiky světa, centra tichooceánského regionu a dominance nad menšími státy považuje za samozřejmou. Současná situace je pouze dočasná odchylka, již způsobila průmyslová revoluce a jež se chýlí ke konci.

Psali jsme: Čínská média cení zuby: Trump si v otázce Tchaj-wanu zahrává s ohněm Americké firmy se v Číně necítí vítané, ukázal průzkum  

Trump vidí Čínu jinak, než jeho předchůdci George Bush a Barack Obama, myslí si Feldman. Jejich pohled optikou liberalismu považoval růst Číny za úspěch pro všechny, protože vzkvétal obchod. Z bezpečnostního hlediska pak podporovali tradiční spojence v oblasti. Pro Trumpa je ale Peking strůjcem nelegálního ekonomického růstu, který podporuje podhodnocováním své měny. Nadcházející prezident USA také kritizoval závazek své země bránit v případě ohrožení Japonsko a chtěl by od něj získat větší finanční příspěvky na provoz tamních amerických vojenských základen.

Vzájemná provázanost hospodářství může zabránit válce. Asijské státy a USA jsou propojeny jak ve finančních, tak i investičních, obchodních a výrobních činnostech. Čínský export do USA představuje čtyři procenta HDP, opačným směrem to jsou asi dvě třetiny procenta. Washington udržuje a zajišťuje námořní cesty do Číny, což koresponduje s rostoucí závislostí Pekingu na ropě ze zemí Perského zálivu. Peking je velkým věřitelem USA a vlastní jejich dluhopisy v hodnotě 1,2 bilionu amerických dolarů. Podle Feldmana je ale vlastnictví dluhopisů dvousečná zbraň, protože Čína nemůže zatlačit Bílý dům do takové pozice, v níž by tyto cenné papíry ztratily hodnotu.

Psali jsme: Trump ohrožuje hospodářskou stabilitu. Možná ho budou muset "poučit" čínští soudruzi  

Washington si nutně potřebuje ujasnit, jak má nahlížet na čínské dlouhodobé cíle. Zaměřuje se Čína v oblasti zahraniční politiky na naplňování představ svých obyvatel? Pokusí se Peking vyřadit USA z jejich dominantního postavení v tichooceánském regionu, ale nebude s nimi soupeřit globálně? Bude se Čína pokoušet dosáhnout světové bipolární rovnováhy s Bílým domem? Pokusí se Peking stát jedinou globální velmocí?

V současné době si lze jen obtížně představit válku mezi Čínou a USA v podobě masivního nasazení konvenčních jednotek. Jaderné zbraně na jedné straně a silné propojení obou států v mnoha rovinách na straně druhé takový vývoj velmi pravděpodobně vylučují. Pokud chce Peking zvýšit ve světě svůj vliv, tak musí ostatní státy přesvědčit, že chce v hlavních rysech zachovat současný řád, nikoliv ho převracet. Přes veškerou mediální pozornost věnovanou Rusku a prezidentským volbám v USA bude možná Trumpovo prezidentství charakterizovat dynamika ve vztazích s Čínou.