Jak se na spor Trumpa a médií dívá americká veřejnost? Odpověď Vás možná překvapí

Všechny tyto události ukazují, že nevraživost mezi Trumpem a médii se rozhořela naplno. Podle The National Interest v srdci tohoto boje je zápas o legitimitu. Trump útočí na úlohu médií jako „hlídacích psů demokracie“ a obránců veřejného zájmu, když je nazývá „nepřáteli Ameriky.“ Dokonce se zaštituje prvním dodatkem Ústavy USA. „To vám a mě dává právo kritizovat falešné zprávy, a já je kritizuji silně“, uvedl Trump. A zdá se, že mu jeho taktika vychází, alespoň podle průzkumu učiněného Wall Street Journal a NBC News, podle něhož většina lidí věří, že média jsou k Trumpovi příliš kritická (51 procent řeklo, že ano) a zveličují obtíže, s kterými se potýká jeho administrativa ( 53 procent).

Nicméně, souhlas většiny lidí s tím, že média jsou k Trumpovi nadmíru kritická, neznamená nutně, že souhlasí s jeho tvrdými slovy. Podle výzkumu veřejného mínění Quinnipiac University, polovina respondentů nesouhlasí s tím, jak média pokrývají Trumpa. Na druhou stranu, 61% z nich nesouhlasí s tím, jak se Trump vyjadřuje o médiích. 52% uvedlo, že věří médiím více než Trumpovi, zatímco 37% to má naopak. Důvěra v jednu či druhou stranu sporu je výrazně spojena s politickou příslušností: zatímco 86% demokratů věří víc médiím, 78% republikánů věří více Trumpovi.

Tyto výzkumy ukazují, že vůči mainstreamovým médiím a jejich vztahu k Trumpovi panuje obecná nedůvěra, a to bez ohledu na to, zda vyzpovídaní si myslí, že Trumpova slova jsou už za hranou či ne. Je určitou ironií, že jedno z nejvíce Trumpem démonizovaných médií - New York Times, mající podle Trumpa „zlý“ úmysl – dokumentuje tento názor běžných Američanů. Jedním z nich je Ted Friedman,  na částečný úvazek pracující 59letý čalouník nábytku, který tvrdí, že je Trumpovo přirovnání médií k nepříteli je „správné i špatné“ zároveň. Trump i tyto národní média jsou podle něj jako děti na dětském hřišti. Friedman tvrdí, že problém je na straně pouze těch médií s národní působností, jako CNN či Fox, nikoliv těch místních.

Podle Garyho Abernathyho, vydavatele The Times-Gazette v oregonském městě Hillsboro a voliče Trumpa, je problém s majoritními médii ten, že nedokáží vzít v úvahu jiné části země a názory Trumpových voličů. „Myslím si, že Trump by měl být probírán kriticky, ale měl by být probírán férově,“ tvrdí. Rick Rutter,  pastor a výkonný ředitel místní záchranné misie z Nashua, se prý zasmál nad Trumpovým výrokem že média jsou nepřítelem amerického lidu. Ale prý chápe, proč to Trump řekl a přiznává, že existuje určitý problém s tiskem. „Je to jako to rčení. Pokud nechcete číst noviny, jste neinformovaní. Pokud ano, jste špatně informováni."

Tradiční vztah médií a politiků pod náporem

Podle The National Interest média jsou znepokojena ani tak tím, že by mohla být porušeno právo garantované prvním dodatkem ústavy, jako tím, že Trump přináší zcela novou situaci do vztahů mezi politiky a médii. Od druhé světové války, média a elitní politi existovali ve zvláštní symbióze, stejnou měrou protivníci jako partneři, kteří se navzájem legitimizovali i podporovali. Prestižní média získávala svou prestiž díky tomu, že byla připuštěna k vrchním politikům a vrchní politici těžili z vážnosti, kterou jim média propůjčovala. Ačkoliv republikánští politici byli (a jsou) obecně médii mnohem více kritizováni než ti demokratičtí, i takový George W. Bush těžil z aury umírněnosti a dobré vůle, kterou média propůjčují politickému establishmentu obecně. Média stanovují standardy, které republikáni i demokraté se musí snažit splnit – a když se tak stane, média jim dodají vážnosti.

Trump tento konsensus odvrhl a rozbil. Od svého ohlášení kandidatury nezískal od médií žádnou legitimnost, ale on ji ani nepotřeboval. Nepřistoupil na platná pravidla hry a obešel tyto strážce serióznosti. Využil možností sociálních médií, jmenovitě Twitteru, a médií nepovažovaných za seriózní jako je Breitbart. Negativní publicita mu nakonec zajistila přízeň i tradičního a vůči němu nepřátelskému tisku,  kterou by musel těžce bojovat. Nepřizpůsobil se však normám a tím nad médii hlavního proudu vyhrrál. Zatímco jim uzmul legitimitu, sám si ji od nich vzal.

Trump vydláždil novou cestu pro získání politické legitimity, pro kterou není potřeba projít testem médií. Úspěchu by nikdy nedosáhl, kdyby média netrpěla dekádami trvající ztrátou důvěryhodnosti. Konzervativci jim nedůvěřují, protože je považují za hlásnou troubu globalistů a levice, a toto stanovisko začíná sdílet čím dál větší část americké střední třídy. Podle The National Interest se budou média muset změnit prostřednictvím tržních mechanismů, které je donutí sestoupit z výšin na zem.

V kontextu prognózy The National Interest je jistou ironií, že otevřené Trumpovo nepřátelství vůči médiím jim paradoxně přináší větší počet předplatitelů. EJ Insight, anglická verze čínského Hong Kong Economic Journal, dokumentuje, že počet nových předplatitelů The New York Times dosáhl rekordního čísla 267 000. Počet nových předplatitelů jeho online vydání ve čtvrtém čtvrtletí sám byl větší než za celý rok 2013 a 2014 dohromady. Washington Post také loni zaznamenal velký nárůst (75%) svého čtenářstva a počet předplatitelů jeho internetového vydání se téměř zdvojnásobil ve srovnání s rokem 2015. Většina nových předplatných byla zaznamenána po zvolení Trumpa prezidentem v listopadu 2016. Zdá se, že Trumpova strategie funguje oběma směry a možná bude předznamenává nástup nových poměrů, ve kterých legitimita média a politika bude dosažena skrze ostrou kritikou toho druhého. Nezdá se však, že by americká veřejnost byla z takového vývoje nadšená.