Potápí Rusko americké politiky? Deník varuje před vlivným mužem

66letý Kisljak, navštěvoval Akademii zahraničního obchodu Sovětského svazu a v roce 1977 nastoupil na ministerstvo zahraničí. Do USA přijel jako vyslanec v 1985, pobýval zde do roku 1989. Zaměřoval se na kontrolu zbrojení. Podle Stevena Pifera, bývalého amerického státního úředníka, který je nyní ředitelem kontroly zbrojení a iniciativy v Brookings Institution, think-tanku ve Washingtonu, Kisljak pracoval na zlepšení  americko-sovětských vztahů a snažil se  dosáhnout pokroku v kontrole zbrojení. Na rozdíl od jiných sovětských diplomatů, Pifer z něj necítil žádný vnitřní odpor k USA.

O Kisljakovi se podle The Guardian říká, že si udržuje jedny z nejlepších kuchařů washingtonské diplomatické komunity.  Projevuje hrdost na své ukrajinské dědictví tím, že nabízí hostům a partnerům  pepřem napuštěnou vodku na zapití po ochutnání moderní ruské kuchyně. Jídlo má v jeho pojetí výrazně strategickou úlohu. Michael A. McFaul, americký vyslanec v Rusku, si vzpomíná že před svou cestou se účastnil opulentního oběda o pěti chodech pro 50 hostů, kteří sdíleli jednu hlavní charakteristiku: byli to vládní úředníci úzce zapojení do vytváření Obamovy vládní politiky vůči Rusku, včetně významných osobností z ministerstev obrany a zahraničních věcí.

Ti, kteří měli co do činění s Kisljakem, o něm říkají, že je to tichý muž, jehož šarm ustupuje tvrdosti, když dojde na obranu Ruska na americké půdě. Bývalá náměstkyně ministra obrany pro Rusko, Ukrajinu a Euroasii, Evelyn Farkasová, ho respektuje pro jeho aktivitu, informovanost a chytrost. V politických sporech je gentlemanem, ale neustupuje, tvrdí.  Pifer popisuje Kisljaka jako muže velmi inteligentního, s velmi dobrou angličtinou, který se nebojí dát najevo svůj smysl pro humor. Je velmi loajálním k Rusku, které reprezentuje, i když je to zrovna dost problematické, jako tomu bylo v případě vojenských intervencí na Ukrajině. Pifer říká, že si „dovede představit, že měl nějaké interakce s Putinem, ale že nevzešel z jeho vnitřního kruhu zpravodajských služeb a Petrohradu. "

Podle některých zpráv je však vrchním náborářem pro ruskou SVR zahraniční rozvědku. Americké zpravodajské služby ho zřejmě sledovaly a napíchly se na jeho mobil. Moskva na tyta obvinění reagovala velmi podrážděně. „Odhalím vám vojenské tajemství.  Diplomaté pracují a jejich práce spočívá v navazování kontaktů v zemi, kde působí,“ napsala rozčileně mluvčí ruského ministerstva zahraničí, Maria Zakharová. Pifer s ní souhlasí. Podle něj se Kisljak nechoval nikdy jinak než jako ruský diplomat a z povahy diplomatické funkce je zcela normální, že se setkává s vysokými představiteli americké administrativy. Obvinění, že je agentem ruské rozvědky mu přijde „dost zvláštní.“

Alina Polyaková, zástupkyně ředitele z Eurasia Center Severoatlantické rady ve Washingtonu, to vidí jinak. „Je to určitě možné. Během sovětské minulosti bylo o velvyslanectví známo, že slouží této funkci." Kisljak je podle ní jako vyslanec země, kterou zastupuje, velmi mazaný. Z jiného úhlu pohledu se však jeví jako docela manipulativní a podlý. Polyakova je překvapená tím, jak úspěšné a strategicky, když dokázal navázat kontakty s jedinci, kteří podle ruské vlády by mohli být klíčovými spojenci nové americké administrativy. Očekává, že vyjdou najevo další tajná setkání mezi velvyslancem a významnými postavami administrativy jako tomu bylo s Flynnem a Sessionsem.

„Je velmi inteligentní, velmi zkušený, vždy dobře připraven," říká o něm R. Nicholas Burns, bývalý diplomat, který s Kisljakem jednal o uzavření tří sankcí proti Íránu v OSN. „ Ale bývá cynický, neukázněný a neflexibilní a má sovětskou mentalitu. Byl velmi agresivní vůči Spojeným státům. " Mcfaul si pamatuje, že Kisljak během jednání nové nukleární dohody mezi Ruskem a USA často telefonoval ministrovi obrany a jiným, maříce touhu omezit jeho komunikační kanály. „Aktivně se pokoušel tlačit na to, aby našel naše praskliny a neshody mezi námi,“ říká.

Na akci Stanfordu loni na podzim, kterou McFaul moderoval, se projevila Kisljakova zatvrzelost. Řekl, že byl poslán do Washingtonu kvůli zlepšení vztahů. Vyjmenoval oblasti možné spolupráce, ale pak přednesl dlouhý seznam stížností a obvinil USA z vměšování se ve světě. Požadavek, aby se vyjádřil také k ruským chybám, odmítl. Řekl, že nejzávažnější problém USA je to, že věří, že jsou výjimečné. „Rozdíl mezi vaší výjimečností a naší je to, že my se nesnažíme vám vnutit naši, ale vy neváháte nám vnutit tu vaši" řekl. „To je něco, čeho si nevážíme."

Podle New York Times řekl svým spolupracovníkům, že brzy opustí Washington, a pravděpodobně bude nahrazen generálem tvrdé linie. V OSN se o něm spekuluje jako o možném kandidátovi na nové pracovní místo odpovědné za boj proti terorismu. Vitalij Čurkin I., ruský velvyslanec v OSN, zemřel minulý měsíc a jeho místo je neobsazeno. Kisljak též měl říci svým spolupracovníkům, že Washington už není takové místo, jaké bylo, a že je překvapen, jak lidé, kteří kdysi usilovali o jeho společnost, se nyní snaží zůstat od něj co nejdál.