Tragická střelba v Texasu? Před 50 lety začala vlna útoků na školách

Whitman se narodil na Floridě a měl dva bratry. Manželství jejich rodičů nebylo harmonické a mladý Charles, který začal chodit ke skautům, těžce nesl násilnické útoky svého otce na matku.

Na střední škole byl jedním z nejlepších studentů a v roce 1959 narukoval do armády, kde získal stipendium na studium strojírenství na Texaské univerzitě v Austinu. Na škole se seznámil se svou budoucí manželkou Kathryn a spolužáci ho popisovali jako vtipného chlapíka s poněkud morbidními nápady.

Studium Whitmanovi moc nešlo a tak po dvou letech odešel zpátky k armádě. Během služby se kvůli menším prohřeškům několikrát dostal před vojenský soud a v roce 1964 armádu opustil a vrátil se ke studiu, tentokrát architektury. Během studia si přivydělával ve finančnictví.

V březnu 1966 navštívil univerzitního psychiatra, kterému si stěžoval na divné myšlenky, na rozvod svých rodičů a na stres ve škole i v práci. Hovořil také o depresích a sebevraždě. Lékař mu předepsal antidepresiva. Whitman návštěvy u psychiatra později označil za zbytečné a neužitečné.

Poslední červencový den roku 1966 se v mladíkovi něco zlomilo. Whitman nejprve ubodal svou matku a poté ve spánku zabil i svou ženu. Na místech svých hrůzných činů zanechal vzkazy, ve kterých všeho litoval.

Současně ale napsal, že si již delší dobu představoval, že zabije osoby, které nadevše miluje. Rozepsal se také o své životní pojistce, které měla být použita po jeho smrti na výzkum poruch mozku, který by zabránil dalším obdobným tragédiím.

Další den, 1. srpna 1966, tehdy pětadvacetiletý Whitman postřílel na univerzitě v texaském Austinu 16 lidí a 31 zranil, než ho zneškodnil policejní střelec. Masakr v Austinu se zapsal do historie jako první větší případ střelby na školách.

Mladík se dostal na svou starou univerzitní identifikační kartu ozbrojen několika puškami a pistolemi do areálu "své" Texaské univerzity a výtahem se vydal na zdejší vyhlídkovou věž. Po celou dobu incidentu ji prakticky neopustil, a masakr, při kterém zastřelil 15 lidí, trval 90 minut. Šestnáctá oběť podlehla zraněním v nemocnici. 

Jako 17. oběť bývá někdy uváděn i David Gunby, který zemřel v roce 2001 na komplikace, který mu způsobilo Whitmanovo postřelení jeho jediné zdravé ledviny.

První obětí byla recepční vyhlídkové věže, další dva lidi zastřelil Whitman na schodišti v době, kdy se snažil ve věži zabarikádovat. Před polednem začal střílet z věže a kromě studentů a pedagogů zastřelil i jednoho zasahujícího policistu. Kolem půl druhé odpoledne se dvěma policistům podařilo Whitmana zastřelit.

Whitmanův čin je prvním podobným masovým činem a dodnes je čtvrtým nejhorším masakrem na amerických školách. Jeho pitva odhalila, že měl nádor na mozku, lékaři se ale přiklonili k tomu, že rakovina nebyla bezprostřední příčinou jeho hrůzného činu, který byl několikrát zfilmován. Ve Smrtící věži z roku 1975 si například Whitmana zahrál Kurt Russel.