Tajemství Geralda Forda: Jak dostat do role nejmocnějšího muže světa člověka, kterého nikdo nezvolil?

Ford se narodil 14. července 1913 v Nebrasce, vystudoval práva. Členem Sněmovny reprezentantů byl za michiganský okrsek od roku 1949. Jako vůdce republikánů ve Sněmovně reprezentantů byl jmenován viceprezidentem v prosinci 1973 po demisi tehdejšího viceprezidenta Spiroa Agnewa.

Když v následujícím roce kvůli aféře Watergate (nezákonný odposlech v ústředí Demokratické strany) odstoupil i prezident Richard Nixon, stal se Ford 9. srpna 1974 prezidentem; tuto funkci zastával do konce volebního období v lednu 1977. Rok předtím neúspěšně kandidoval na prezidenta - porazil ho demokrat Jimmy Carter.

Gerald Ford během svého krátkého působení v prezidentské funkci vetoval rekordních 39 návrhů zákonů, v srpnu 1975 unikl dvěma pokusům o atentát a v roce 1976 vydal jako první americký prezident nařízení, podle něhož se vláda USA nesmí podílet na pokusech o převrat v zahraničí a na vraždách cizích státníků.

V pořadí 38. a jediný nezvolený prezident Spojených států, republikán Gerald Ford, zemřel před 25. prosince 2006. Vláda Forda trvala v letech 1974-1977 pouhých 895 dní a neoplývala výjimečnými státnickými činy. Nástupce Richarda Nixona však dokázal obnovit důvěru Američanů v Bílý dům, silně pošramocenou po aféře Watergate.

Aféra Watergate je skandál, který vypukl ve Spojených státech 17. června 1972, tedy poté, co do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu, D.C. násilně vnikli pracovníci aparátu republikánského prezidenta Richarda Nixona. Ti byli pověřeni úkolem umístit do budovy odposlech. V půl třetí ráno přistihli policisté v kancelářích Demokratické strany pět mužů. Chtěli zde fotografovat dokumenty a opravit odposlouchávací zařízení, které v kanceláři tajně umístili už v květnu. Hned na místě vyšlo najevo, že jeden ze zadržených - bývalý agent CIA Jim McCord - je členem štábu za znovuzvolení prezidenta Nixona.

Na podzim 1972 Nixon obhájil prezidentský mandát a až do 30. ledna 1973, kdy soud uznal všech pět obžalovaných vinnými, veškerá podezření odmítal. Události však poté nabraly rychlý spád a vyšetřování postupně odkrylo mnohé nezákonné aktivity za Nixonova úřadování - sledování a odposlouchávání politických soupeřů, diskreditaci protivníků a další nezákonné aktivity financované z částečně ilegálních fondů. Potom výbor Sněmovny reprezentantů zahájil první kroky v procesu odvolání prezidenta (impeachmentu) kvůli porušení ústavy, 8. srpna 1974 Nixon raději sám rezignoval.

O události začali psát reportéři deníku The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward, napsali celkem 300 článků týkajících se aféry. Případ vedl až k rezignaci prezidenta USA a je dodnes považován za největší kauzu v dějinách žurnalistiky.