KOMENTÁŘ | Problémem není jen Putin, je to celé Rusko, domnívá se novinář

Nové sankce, které Spojené státy uvalily na Rusko, poslaly vztahy těchto států do takových končin, jaké svět neviděl od studené války. A zatímco každá strana obviňuje tu druhou, tvrdí, že problémy jsou jen krátkodobým zdržením.

Velká část Ameriky obviňuje současného ruského prezidenta Vladimira Putina, pravdou však je, že vztahy mezi Amerikou a Ruskem nikdy nebyly zrovna harmonické. Období klidu a spojenectví byla krátká.

Amerika tedy nemá problém s Putinem. Má problém s Ruskem. Tato dvě území se neshodla už v době, kdy se Spojené státy dostaly k moci v pozdním 19. století a začaly se s Ruským impériem přetahovat o Mandžusko

Světový vývoj sice specifická kritéria jejich rivality posunul trochu jinam, technologický vývoj posunul zase rizika. Oblasti neshod však zůstaly stejné – hodnoty, prostory vlivu a také principy světového pořádku.

Dokonce ani ruské zasahování do amerických záležitostí není nic nového, tvrdí Thomas Graham. To byla všeobecná výhrůžka 74 let sovětské komunistické vlády.

Washington a Moskva si však musí uvědomit, že svět potřebuje, aby měly vyrovnanější vztahy. Je omezené množství časů, kdy spolu Washington a Moskva spolupracovaly. Obvykle také nebyly tak přátelské, jak se snažily působit.

Dokonce i aliance proti Hitlerovi v druhé světové válce byla přijata s podezřením. Válka byla vedena spolu, ne však ve spojenectví. A pro jejím konci byla Evropa rozdělena na dvě protistrany. Naděje na spolupráci po pádu Sovětského svazu byly také jen naivními iluzemi.

Po vítězství studené války si Spojené státy naivně myslely, že se Rusko bude muset přizpůsobit jejich liberálnímu demokratickému pořádku, který přinesl klid na západě. Ostatní státy se přeci přizpůsobily. Proč ne Rusko?

V rozbouřené socio-ekonomické krizi se Moskva neochotně podvolila nařízení Washingtonu, rozhodně je však nepodporovala. Jak se ekonomika zotavila, Rusko se vrátilo k tradičním tendencím pod Putinovou vládou a napětí mezi Ruskem a Amerikou se obnovilo. Kulminací byla ukrajinská krize několik let zpátky, která téměř vedla k totálnímu rozpadu vztahů.

Amerika by se podle Grahama měla vyrovnat s tvrdou realitou: Rusko se v nejbližší době, pokud vůbec někdy, nestane liberální demokracií, která by pohodlně zapadla do západních struktur, které přijala velká část světa.

Na druhou stranu však Rusko nejde ignorovat. Je velké, usazené v srdci Eurasie, má arzenál jaderných zbraní a ohromné přírodní bohatství. K tomu lze přidat ještě čím dál schopnější armádu, diplomaty a kreativní vědeckou komunitu, která se jen tak něčeho nezalekne. Rusko nepřestane být velkým hráčem světové politiky.

Washington se tedy musí vyrovnat s Ruskem takovým, jaké je. Jak se má spojit s někým, kdo je tak odlišný a ohrožuje ostatní zájmy svými odlišnými hodnotami, zároveň ještě spěchá ovládnout kriticky důležité oblasti.

Možností je izolace, podpořená sankcemi. Jenže nelze odstřihnout od okolí jednu z největších ekonomik světa. Navíc ne ve chvíli, kdy se jiné síly jako Čína a Indie dostávají k moci a nejsou připraveny následovat vedení Ameriky.

Lepším nápadem než sankce by bylo začít se s Moskvou bavit o pragmatických záležitostech, zaměřit se na redukci geopolitické rivality a snížit tak riziko možného konfliktu. Amerika by podle Grahama měla bránit své zájmy, ale být připravená najít kompromisy na další záležitosti tak, aby nezradila své hodnoty.

Součástí by bylo navrácení teritoriální integrity Ukrajiny a její suverenity. Spojené státy by měly hájit integritu svých volebních procesů, ale také být ochotny diskutovat omezení akceptovatelných zásahů do vzájemných domácích záležitostí s tím, že v dnešní době je částečný zásah nevyhnutelný.

Další problémy by se mohly řešit podobně. Globální hrozby, jako obchod se zbraněmi masového ničení, mezinárodní terorismus, změna klimatu či pandemie musí řešit všechny mocnosti, včetně Ruska a Ameriky.