Konec liberálního světového řádu? Ne tak docela

Od roku 1945 neexistuje pouze jedna, ale několik verzí liberálního světového řádu. Liberální světový řád 1.0 byl založen vítězi druhé světové války. Jeho ústavou byla Listina OSN z roku 1945. Liberální byl ve smyslu devatenáctého století, tj. byl postaven na principech základních lidských práv, prosazoval mezinárodní úmluvy zabraňující agresivní válce, a umožňoval sebeurčení malých i velkých národů.

Nebyl nicméně multipartitní demokracií.  Dva z pěti členů Rady bezpečnosti OSN v roce 1945, Sovětský svaz a komunistická Čína byly nedemokratickými režimy, stejně jako mnohé latinskoamerické republiky, které zpočátku ovládaly Valné shromáždění OSN. Lidská práva dodnes jsou porušována u mnoha členů OSN. Nicméně, odpor k agresivní válce je mnoha národy přijímán. Většina zemí však považovala irácké připojení Kuvajtu v roce 1990 za porušení základní globální normy a většina světa neuznává izraelskou okupaci sporných částí bývalého palestinského mandátu.

Nejsilněji rezonuje dnes požadavek národního sebeurčení.  Díky dekolonizaci evropských říší a rozpadu Sovětského svazu, Jugoslávie, Súdánu a dalších mnohonárodnostních států se počet zemí, které patří do OSN, zvýšil z padesáti jedna z roku 1945 na 193. Zástupné války pořádané během studené války v Koreji, Indočíně a Afghánistánu byly zaměřeny na ochranu nebo instalaci režimů přátelských jedné ze soupeřících supervelmocí, nikoliv k připojení jejich území a obyvatelstva.

Liberální světový řád v době studené války

Studená válka však vedla k nahrazení Liberálního světového řádu 1.0 následujícím Liberálním světovým řádem 2.0. Rozdělení světa se podepsalo na nefunkčnosti globálních organizací typu OSN, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které byly v důležitosti přeskočeny subjekty podléhajícími patronátu jedné ze supervelmocí. Na straně USA to Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) založená v roce 1949 a Evropské hospodářské společenství (EHS) zřízené Římskou smlouvou z roku 1957. Jejich protějšky na sovětské straně byl Varšavský pakt (1955-1991) a Rada vzájemné hospodářské pomoci (1949-1991).

Třetí verze liberálního světového řádu vznikla v 70. letech. Iniciátorem byly USA, unavené z nákladných snah zadržování rozšiřování komunismu. Prezident Richard Nixon vyznával více nacionalistkou a realistickou politiku soustřední se více na partikulární zájmy USA, navázání diplomatický, případně i obchodních vztahů s dřívějšími nepřáteli jako v případě Maovy Číny a částečně i Sovětského svazu. Nixon se pokoušel omezit nasazení amerických vojenských sil po celém světě a delegovat vojenské odpovědnosti na klientské státy a spojence (tzv. Nixonova doktrína).

Jeho nástupci, Jimmy Carter a Ronald Reagan, sice kritizovali cynickou realpolitik Nixona a prosazovaly jak lidská práva, tak boj proti sveřepý a neústupný boj proti komunismu, nicméně jinak spíše pokračovali v jím nastaveném kurzu a rozšiřovali  než že by absolutně měnili jeho Liberální světový řád 3.0. Jako on prosazovali ekonomický nacionalismus a vedení vzdálených válek prostřednictvím klientských států a skupin.

Konec liberálního světového řádu nebo nová verze?

Dnes bráněný liberální světový pořádek je až čtvrtý liberální světový řád, který vznik až v 90 letech. Populistický útok na něj není útokem na liberální světový řád jako takový, ale na některé jeho rysy, jenž charakterizují současnou verzi 4.0. Globalizace a vznik nadnárodních korporací, masová migrace a pracovní mobilita nebo „humanitární války“ jsou záležitostí uspořádání věcí po konci studené války, nejsou nutnými komponenty liberálního světového řádu, který se průběžně měnil od roku 1945.

Pro ty, kteří považují Liberální světový řád 4.0 za jediný liberální světový řád tvrdí, že jedinou alternativou k jeho pokračování jsou obchodní války a dokonce války velkých mocností. Podle The National Interest však potencionální Liberální světový řád 5.0 bude spíše než uspořádání světa v roce 1930 připomínat Liberální světový řád 3.0. Trump je svým způsobem kombinací Nixona a Reagana. Jako oni prosazuje americké zájmy a jako oni i on žádá od spojenců a vazalských států USA větší odpovědnost za své záležitosti. Navzdory všem zkázonosným predikcím liberální světový řád nezanikne, jen nabude opět nové podoby.