Prezident USA zvažuje přejmenování Hormuzského průlivu na Trumpův průliv

Záměr změnit název vychází z logiky, že pokud budou Spojené státy cestu hlídat, zajišťovat její bezpečnost a vynakládat zdroje na její provoz, měly by mít také právo ji pojmenovat. Jeden z vysokých úředníků administrativy pro NY Post potvrdil, že Spojené státy jsou odhodlány získat průliv zpět a zajistit, aby již nikdy nemohl sloužit k vydírání globální ekonomiky.

Sám Trump o této možnosti hovořil během pátečního fóra pro investory v Miami. Ve svém projevu dokonce použil výraz „Trumpův průliv“, což následně s nadsázkou označil za přeřeknutí, kterému se „falešná média“ jistě vysmějí. Dodal však, že v jeho případě k nehodám příliš často nedochází, čímž naznačil, že myšlenka na vlastní pojmenování mu není cizí.

Historie současného názvu sahá až do středověku a je spojena s královstvím Hormuz. Přejmenování významných zeměpisných lokalit by však v Trumpově éře nebylo novinkou. V loňském roce se mu podařilo prosadit oficiální změnu názvu Mexického zálivu, který je nyní v amerických mapách označován jako „Americký záliv“. Podobně se jeho jméno objevilo na budově Institutu míru nebo v názvu Kennedyho centra ve Washingtonu.

Celý koncept rebrandingu se začal šířit poté, co se na internetu objevil zřejmě podvržený příspěvek z platformy Truth Social s mapou „Amerického průlivu“. Ačkoliv oficiální místa v Bílém domě zatím krotí vášně s tím, že jde pouze o „zajímavý nápad“, který není v tuto chvíli na pořadu dne, mezi Trumpovými příznivci si myšlenka získala obrovskou popularitu a tisíce pozitivních ohlasů.

Hlavním motivem pro vojenské ovládnutí oblasti je drastický nárůst cen ropy, které v důsledku uzavření průlivu stouply o více než 50 %. Administrativa tvrdí, že akce je nezbytná pro blaho celého světa, a nikoliv jen pro zájmy USA. Dosavadní diplomatické snahy s Íránem jsou podle zdrojů zatím neúspěšné a omezují se pouze na „jednání o tom, že by se mohlo jednat“.

Trump se v posledních týdnech snažil dotlačit spojence z NATO i východní Asie k vytvoření společné flotily, která by průliv silou otevřela. Narazil však na váhavý postoj mnoha partnerů, což vedlo k dalšímu nasazení amerických námořníků a výsadkářů do regionu. Pokud Írán cestu neuvolní do 6. dubna, hrozí prezident bombardováním íránských elektráren.

Vojenské plány zahrnují i možnost vylodění na strategických ostrovech v průlivu, včetně ostrova Chark, odkud pochází 90 % íránského exportu ropy. Šlo by o první pozemní útok amerických sil od začátku války, kterou USA a Izrael rozpoutaly 28. února s cílem ukončit íránský jaderný program a oslabit tamní armádu.

Vnitropoliticky však tyto kroky vyvolávají smíšené reakce i mezi republikány. Někteří bývalí členové administrativy varují, že neustálé snahy o sebepropagaci a přejmenovávání institucí či míst mohou poškodit stranu před nadcházejícími volbami a zastínit prezidentův skutečný politický odkaz. Kritika zaznívá také směrem k Pentagonu, který byl údajně na íránskou reakci v průlivu nedostatečně připraven.

Írán na americké výzvy odpověděl vlastním seznamem podmínek, které zahrnují ukončení války, reparace za zničený majetek a uznání íránského vlastnictví průlivu. Odborníci se shodují, že kontrola nad touto vodní cestou je pro Teherán poslední pákou, jak ovlivnit světovou ekonomiku a udržet si svůj vliv v regionu.

Ačkoliv Spojené státy nejsou na palivu z Hormuzu přímo závislé, uzavření cesty drtí jejich arabské spojence a zvyšuje náklady na dopravu po celém světě. Podle analytiků si Trump nemůže dovolit nechat Íránu prostředky k narušování globálního obchodu, protože Teherán už v minulosti jasně ukázal, že se je nebojí použít jako zbraň.