Velrybu zaseklou na mělčině v Německu záchranáři po týdnu vysvobodili. Druhý den uvízla znovu

Záchranné týmy nasadily do boje o život velryby veškerou dostupnou techniku. K rozhýbání zvířete a vytvoření umělých vln využívaly čluny, zatímco na speciálních pontonech byly přistaveny bagry. Ty měly za úkol odtěžit tuny písku a vyhloubit v mořském dně kanál, který by oslabenému zvířeti umožnil únikovou cestu do volného moře.

Klíčový zlom nastal v noci na pátek. Podle mořského biologa Roberta Marca Lehmanna velryba „posbírala zbývající síly“ a dokázala se z písečného sevření uvolnit vlastními silami. Lehmann, který o úspěchu informoval na svých sociálních sítích, však zároveň varoval před předčasným optimismem. Zvíře je podle něj „velmi nemocné“ a čeká ho ještě nesmírně dlouhá cesta do jeho přirozeného domova v Atlantiku.

Kromě vyčerpání bojoval keporkak i s dalšími problémy. Záchranáři zjistili, že byl zapleten do rybářské sítě, kterou se jim sice podařilo z velké části odstranit, ale zanechala na něm stopy. Odborníci z organizace Sea Shepherd navíc upozornili, že zvíře trpí kožním onemocněním, což jeho šance na přežití v chladných vodách dále komplikuje.

Po osvobození se velryba nepohybovala přímočaře, ale ve vodě „kličkovala“, což naznačovalo dezorientaci. Na její cestě ji z bezpečné vzdálenosti doprovázela flotila plavidel, včetně dvou lodí vodní policie spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Cílem bylo nenásilně navigovat savce skrze úžiny mezi Německem, Dánskem a Švédskem zpět do Severního moře.

Naděje na definitivní záchranu však dostaly vážnou trhlinu hned v sobotu. Organizace Greenpeace potvrdila, že nešťastný keporkak znovu uvízl na mělčině, tentokrát v zátoce Wismar, přibližně 40 kilometrů východně od původního místa. Obavy expertů, kteří varovali, že se nemocné zvíře může do mělkých vod vrátit, se tak bohužel naplnily.

Podle mořských biologů se pravděpodobně jedná o mladého samce v migraci, který byl v této oblasti spatřen již dříve tento měsíc. Právě ve Wismaru byl již jednou vyprošťován z rybářských sítí. Skutečnost, že se zvíře opakovaně vrací k pobřeží a uvízne na písčitých prazích, vyvolává otázky o jeho zdravotním stavu a schopnosti navigace.

Keporkaci nejsou v Baltském moři původním druhem. Do této oblasti se často dostávají omylem, když následují hejna ryb za potravou. Odborníci spekulují, že k jejich navigačním problémům může přispívat i podmořský hluk z lodní dopravy, který narušuje jejich přirozený sonar a vede k osudným chybám při hledání cesty do oceánu.

Zemský premiér Daniel Günther poděkoval všem dobrovolníkům a záchranářům za jejich mravenčí práci při hloubení kanálů v mořském dně. Přestože se zdálo, že jejich dřina přinesla ovoce, sobotní opětovné uvíznutí ukazuje, že boj o život tohoto mořského obra zdaleka nekončí. Situace zůstává dramatická a vyžaduje neustálý dohled.

Velryba je nyní v péči odborníků, kteří monitorují její stav v zátoce Wismar. Každý další pokus o vyproštění je pro zvíře extrémně stresující a vysilující.