Ústava USA byla přijata před 230 lety. Má nedostatky, o nichž řada Američanů netuší

17. září uplyne již 230 let od doby, kdy došlo k přijetí Ústavy USA. Internetové stránky chicagotribune.com přináší deset faktů, které jste o tomto dokumentu možná ještě nevěděli: 

Ústava omezuje moc federálních, státních a místních samospráv, nikoliv soukromých společností a firem. Vláda vás nemůže omezovat v tom, co smíte a nesmíte říkat na pracovišti, ale váš zaměstnavatel ano.

Od roku 1791, kdy byla Ústava ratifikována, až do 20. století bylo jen zřídka uplatňováno prvních deset dodatků označovaných jako listina základních práv. Každý stát základní práva více či méně omezoval a deset dodatků tak zprvu platilo jen pro federální vládu. Proto v roce 1937 Nejvyšší soud USA potvrdil rozsudek smrti nad mužem z Connecticutu, který byl v rozporu s pátým dodatkem odsouzen dvakrát za stejný trestný čin. Soud uvedl, že dodatek v tomto případě nebudě uplatněn a viník byl následně popraven.

Ve 20. století začal Nejvyšší soud postupně uplatňovat základní práva na státní úrovni. Skutečná svoboda vyjadřování tak v USA nastala až v roce 1925, svoboda tisku v roce 1931, svoboda vyznání v roce 1947, ochrana před prohledáváním a zabavováním majetku bez soudního příkazu v roce 1961, zákaz krutých a neobvyklých trestů v roce 1962, právo na právního zástupce v roce 1963, právo odmítnout svědčit proti sobě samému v roce 1964, ochrana před dvojím odsouzením za jeden trestný čin v roce 1969 a nakonec zákaz nepřiměřeně vysokých kaucí v roce 1971.

Dnešní první dodatek k Ústavě USA, tj. listina základních práv, byl v době svého schvalování označen jako třetí. První dva dodatky ovšem nebyly tehdy schváleny, a proto se původně třetí dodatek dostal na první místo.

Prozatím poslední 27. dodatek byl Kongresem navržen v roce 1789 bez stanovení lhůty, dokdy ho mají jednotlivé státy schválit. Stalo se tak až v roce 1992. Podle tohoto dodatku nastane zvýšení platu kongresmanů, o němž oni sami rozhodují, až po následujících volbách do Kongresu.   

Pokud žádný prezidentský kandidát nezíská většinu hlasů volitelů anebo pokud dojde k rovnosti hlasů, rozhoduje o volbě Sněmovna reprezentantů. Podle ústavních pravidel má každý stát jeden hlas, bez ohledu na velikost jeho populace a počet zastupitelů. I když má Kalifornie 70krát více obyvatel než Wyoming, při takovém hlasování by mezi jejich hlasy panovala rovnost.   

Kongres má pravomoc měnit a upravovat rozsudky v odvolacích řízeních na úrovni federálních soudů včetně toho Nejvyššího. Téměř všechna odvolací řízení u Nejvyššího soudu pochází od států či federálních soudů. Kongres proto může vyřadit z projednávání všechny kontroverzní případy, jež se například týkají umělého přerušení těhotenství.

Počet soudců Nejvyššího soudu může změnit Kongres. V minulosti se to stalo již sedmkrát. V době svého vzniku měl šest členů, později jen pět a někdy také deset. Od roku 1869 tvoří Nejvyšší soud devět soudců.  

Autoři Ústavy se obávali, že viceprezident státu nebude mít co dělat. Rozhodli se, že bude vykonávat funkci předsedy senátu, který má právo hlasovat v případě rovnosti hlasů. „Pokud by viceprezident nebyl předsedou senátu, byl by bez práce,“ řekl v roce 1787 americký právník a státník Roger Sherman. 

Viceprezident jako předseda senátu by teoreticky mohl vést svůj vlastní proces v případě obvinění z velezrady. Ústava uvádí, že senát a jeho členové řídí všechny procesy tohoto typu s jednou výjimkou. Pokud by se stejné obvinění totiž týkalo prezidenta, proces by vedl předseda Nejvyššího soudu.

Až do 30. let 20. století členové Kongresu, jež byli zvoleni v listopadu sudých let, skládali slavnostní přísahu v březnu následujícího roku a poprvé nastoupili do úřadu až v prosinci 13 měsíců po zvolení. Změna přišla až s 20. dodatkem k Ústavě v roce 1933. V současnosti celý proces od výhry ve volbách do skutečného vykonávání úřadu trvá asi dva měsíce. Po svém listopadovém zvolení se kongresmani účastní již první novoroční schůze 3. ledna.