Jak se vypořádat s terorismem? Psychologové překládají možný způsob

Úlohou terorismu je vytvořit strach a pocit zranitelnosti. Šokující zprávy o náhlém krvavém zabíjení na místech, která se ještě předevčírem zdála tak klidná a bezpečná by mělo dle teroristických přání vést k nezvládnutelné panice. Čím více se ale útoky opakují, tím více jakoby docházelo k opaku. Lidé si začnou zvykat na možnost náhlého nebezpečí a společně vytvoří skupiny odmítající se podat strachu. Sdílená rezistence vůči terorismu může dokonce přispět podpořit větší pocit společenské solidarity.

Nicméně, toto spojování se proti vnějšímu nebezpečí má i své negativní stránky. Takovéto komunity se mohou stát až příliš uzavřenými, nesnášenlivými a sociálně rozdělenými. A i když jsou lidé schopni se adaptovat na hrozbu náhlého útoku a prakticky pokračovat jako kdyby život běžel normálně dál, jsou stále pod obrovským tlakem, který se může projevit jak v jejich osobním, tak společenském životě.

Yuval Neria, izraelský profesor psychologie, zkoumal dopady denního terorismu na izraelskou společnost. Dospěl k názoru, že Izraelci jsou schopni pokračovat v jejich rutinním chování, i když se zrovna někde dochází k násilnostem, které by je mohli ohrozit. Tento klid je však vykoupen jejich neodbytným pocitem, že nelze věřit lidem kolem sebe, což má značný psychologický a sociální dopad.

Studie též objevily, že se těsně po útocích objevuje značný počet lidí trpících psychologickými problémy, jako je posttraumatický syndrom či deprese, i když útoky nebyli přímo zasaženi. Např. po útocích 11. září 2001 okolo 44% lidí v národním vzorku trpělo těmito úzkostnými stavy, po výbuchu bomby v londýnském metru v roce 2005 okolo 31% Londýňanů trpělo výrazně zvýšeným stresem. Nicméně, studie též odhalují, že tento stres se po určité době vrací zpátky do normálu. Např. sedm měsíců po londýnském útoku byla míra stresu mnohem nižší.

Dov Waxman, profesor politologie a izraelských studií na Northeastern University si myslí, že jedním z podstatných důvodů, proč jsou Izraelci poměrně relaxovaní, co se týče teroristických útoků, má co do činění s faktem, že tamní média se přestala tolik věnovat teroristickým útokům. Waxman je přesvědčen, že neustálá přítomnost teroristického vraždění na obrazovce či v tisku je velmi „psychologicky zraňující.“  

Studie provedená v období po 11. září zjistila, že lidé, kteří sledovali velmi často televizi těsně po útoku trpěli i o několik let později fyzickými a psychologickými problémy, aniž by dokonce byli vystavěni dalšímu traumatu.

Jiná, nedávná studie zkoumala data zabývající se tím, zda-li skutečně terorismus je na vzestupu od 11. září. Zjistila, že ve skutečnosti v letech před 11. zářím od roku 1990 bylo více teroristických útoků v zemích nepostižených občanskou válkou než tomu bylo v následných 10 letech po 11. září. Nicméně, enormně stoupal počet teroristických útoků v zemi stižených občanskou válkou či povstáním.

Cato Institute vydal zprávu, podle které je navzdory převládajícímu pocitu nebezpečí možnost zabití teroristou přišlém z jiné země poměrně malá. Od roku 1975 do 11. prosince 2017 teroristé zahraničního původu, kteří do USA vstoupili na zelenou kartu, zavraždili celkově 16. Možnost zabití takovýmto teroristou je v jednom roce 1 ku 723 miliónům. Pro srovnání, šance na zabití v "normální" vraždě je 1 ku 14394 za rok.