Výměna ministra zahraničí USA: Chystá se Trump na válku s KLDR? Historik poukázal na závažné skutečnosti

Nejhorší ministr zahraničí v historii USA

Tillerson, stejně jako Trump, prokázal nezájem o podporu demokracie a lidských práv, když například z chystané zprávy o stavu lidských práv ve světě vyřadil pasáže o rasové, genderové a etnické diskriminaci, poukazuje expert. Dodává, že Tillerson, který působil jako ředitel jedné z největších světových korporací, se paradoxně ukázal jako velmi špatný manažer, prosadil třicetiprocentní snížení rozpočtu ministerstva, odmítal obsadit klíčové pozice a najal externí konzultanty pověřené přestavbou resortu, jako by snad prováděl rozdělení firmy za účelem zvýšení ceny jejích akcií.

„Výsledkem byl propad morálky a exodus talentů. Odešlo téměř 30% vrcholných představitelů – karierních velvyslanců a diplomatů,“ pokračuje Boot. Situaci přirovnává k tomu, jako by ministerstvo obrany přišlo o třetinu tří a čtyř hvězdičkových generálů, navíc v momentě, kdy počet přihlášek do amerického diplomatického sboru loni propadl o 33%, což bývalý zkušení diplomaté Nicholas Burns a Ryan C. Crocker označili za „rozklad“ ministerstva ze strany Tillersona.

Obdobně, jako se potýkal s řízením svého resortu, se Tilleronovi také nedařilo usměrňovat Trumpa, konstatuje analytik. Připomíná, že jejich vztah se definitivně zhroutil poté, co ministr zahraničí odmítl popřít, že nazval prezidenta „kreténem“. Nedostatečný vliv šéfa diplomatického resortu se naplno projevil v rozdílných názorech na blokádu Kataru, pařížské klimatické dohody či přemístění americké ambasády v Izraeli do Jeruzaléma, uvádí odborník. Soudí, že definitivním ponížením Tillersona bylo nedávné Trumpovo rozhodnutí zúčastnit se summitu se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem, aniž by se s ministrem předem poradil.

„Na základě těchto důvodů si stojím za tím, že Tillerson byl nejhorším ministrem zahraničí od nástupu Spojených států do pozice světové mocnosti v roce 1898. Kdyby měl nějakou soudnost, dávno by rezignoval,“ píše historik. Způsob, jakým Tillerson ve funkci skončil, přesto označuje za nechutný, jelikož Trump, který se proslavil výkřiky „máš padáka“ v televizi, je očividně v reálném životě příliš slabý, aby to samé dokázal říci do očí lidem, kterých se zbavuje.

Bývalý ředitel FBI James Comey se tak o svém odvolání dozvěděl z televizních zpráv, Tillerson údajně z Twitteru, poukazuje expert. Tvrdí, že nikdo si nezaslouží takové zacházení a Trump, který vyžaduje od svých stoupenců maximální loajalitu, těmto osobám na oplátku žádnou loajalitu ani respekt neprojevuje.

Symbióza Trump-Pompeo

Trump nyní získá ministra zahraničí, kterého dlouho chtěl – ředitel CIA Mike Pompeo se o post otevřeně ucházel, zatímco stále vedl zpravodajskou službu, konstatuje Boot. Připomíná, že loni v říjnu Pompeo například oznámil, že podle zpravodajců ruské vměšování neovlivnilo výsledek amerických prezidentských voleb v roce 2016, což však nebyla pravda a CIA musela vydat ponižující prohlášení opravující svého vlastního ředitele v tom, že žádné posouzení vlivu ruských zásahů zatím neproběhlo.

Uplynulou neděli pak Pompeo v televizi hájil Trumpovo rozhodnutí zúčastnit se summitu s Kim Čong-unem tvrzením, že prezident neučinil žádné ústupky, ačkoliv samotné setkání se severokorejským vůdcem je samo o sobě velkým ústupkem, deklaruje analytik. Míní, že lepší chemie mezi Trumpem a Pompeem může být k dobru, protože je důležité, aby ministr zahraničí hovořil stejně jako prezident, i když je znepokojivé, že tomu tak možné bude částečně kvůli ochotě Pompea neříkat Trumpovi to, co šéf Bílého domu nechce slyšet.  

Trump oznámil Tillersonovo odvolání den poté, co ministr ukázal prstem na Rusko jako pravděpodobného pachatele útoku nervovým plynem na bývalého ruského dvojitého agenta a jeho dceru v Británii, poukazuje odborník. Připomíná Tillerosonova slova, že je „extrémně znepokojen Ruskem“.

„Bude Pompeo ochotný obracet se takto otevřeně na Trumpova kamaráda, ruského prezidenta Vladimira Putina? Nebo co jaderná dohoda s Íránem?“ ptá se Boot. Podotýká, že Trump odvolání Tillersona zdůvodnil mimo jiné neshodami ohledně Íránu a naopak konstatoval, že s Pompeem zastává podobně „tvrdý postoj“ k této otázce.

Analytik se ptá, zda toto znamená, že Trump nyní vypoví jadernou dohodu s Íránem, zatímco se setká s Kim Čong-unem, aby jednal o jaderném programu KLDR. To by byl podle historika schizofrenní přístup, který by zřejmě vedl k neúspěchu a mohl Trumpovu administrativu opět tlačit k druhé korejské válce. „Přes všechny své chyby Tillerson věděl, že válka s jadernými zbraněmi disponujícím státem je špatný nápad. Ví to Pompeo?“ táže se Boot.