Každý člověk je skrytý xenofob? Díky identitě vítězí populismus a extremismus

Kromě předvolebních průzkumů, které vůbec neočekávaly Trumpovo vítězství, existují studie, podle nichž došlo v posledních letech k poklesu rasistických nálad, a to jak v řadách podporovatelů Demokratů, tak i Republikánů. Zmírnil se taktéž negativní přístup k imigraci. Nicméně se ukazuje, že se studie mohou mýlit. Málokdo by po dvou funkčních obdobích bývalého amerického prezidenta Barracka Obamy očekával, že se američtí voliči rozhodnou pro tak výraznou změnu. Trump se svojí osobností a politikou totiž nevzdaluje pouze od svého demokratického předchůdce v Bílém domě, nýbrž i od republikánských exprezidentů. 

Dříve, než se budeme snažit zanalyzovat toto chování, je třeba si přiznat, že ne všichni lidé oficiálně rasistické tendence, ačkoliv je sami vnitřně cítí. I v naší politické kultuře je třeba vnímat předvolební odhady u stran typu SPD, nebo KSČM, s větší rezervou, neboť ne všichni respondenti přiznávají barvu. Karen Stennerová například v jedné studii s názvem The Authoritarian Dynamic tvrdí, že někteří jednotlivci mají v sobě od přírody zakódované sklony k nesnášenlivosti čehokoliv cizí, ale jenom u některých vyplavou na povrch v celé své kráse.

Dalo by se říci, že všichni máme na čele jakési pomyslné červené tlačítko, které stačí pouze zmáčknout, a dojde ke katastrofě. Spouštěčem tohoto procesu je přirozený strach o ztrátu identity, který je v současném světě velmi rozšířený. Člověk má tedy v sobě skryté tendence nenávidět odlišné, ale dokud má pocit, že jeho identitu nic neohrožuje, tak se chová vesměs tolerantně. Identitu může představovat jak skupina, do níž patří, tak i celý národ. Z těchto obav pak následně těží především zástupci krajní pravice, kteří dotyčným ukáží nepřítele.

Například v Německu se na základě pocitu křivdy a ublížení podařilo zvítězit Adolfu Hitlerovi a NSDAP ve volbách do říšského sněmu. Historie se zřejmě opakuje. Trump nedal na oficiální čísla a perfektně odhadl, kde to "červené tlačítko" je, a na základě něj pak porazil Clintonovou, která by s největší pravděpodobností navázala na Obamovu politiku. Termín "červené tlačítko" je použit záměrně, neboť se jedná o způsob, jakým mohou političtí reprezentanti světových velmocí spustit jadernou válku. Vítězství extremistů a populistů lze z metaforického hlediska vnímat jako apokalypsu v určitém slova smyslu.

Ve snaze zjistit, jak se podařilo Trumpovi ono katastrofické červené tlačítko na čelech amerických voličů najít, zjistila Stennerová a další odborníci, jak poslední vývoj dokázal z kdysi lhostejných a vesměs tolerantních lidí učinit agresivní jedince chránící si své teritorium. U lidí se vesměs projevily zvířecí vlastnosti. Podobně, jako rudí a černí mravenci nejsou schopní žít v jednom mraveništi, tak i bílí Američané začínají pomalu a jistě pochybovat o pokojném soužití s jinými rasami. Maureen Craigová a Jennifer Richesonová došly ve svém průzkumu k závěru, že se bílým Američanům nezamlouvá představa, že by jednou sami mohli být menšinou ve vlastní zemi.

To samé se začíná projevovat i v sousední Kanadě. Rasismus se však netýká pouze bělochů. Nesnášenlivost vůči cizím vjemům mají i různé skupiny, ať už národnostní, etnické, náboženské, sexuální atd. Bílé obyvatelstvo však zatím činí většinu v Evropě i Severní Americe, a proto je to u něj víc vidět.

V souladu se závěry svých pozorování došli odborníci k tomu, že Trumpova témata, na něž lákal voliče, jako jsou přistěhovalectví, obchodní válka s Čínou a stále více se prosazující práva menšin, se stala lákavými pro některé voliče, zejména bez vysokoškolského vzdělání a ze středozápadu USA. U lidí tohoto typu je probuzení zvířecích a pudových vlastností přeci jenom mnohem jednodušší, než u vysokoškolsky vzdělaných obyvatel větších měst a pobřežních států. Jak už bylo několikrát řečeno, tak Trumpovo zvolení bylo pomyslným voláním bílého heterosexuálního muže, jehož zaujal jeho sklon k nekorektnosti a hlavně slogan "Make America Great Again!". V neprospěch Clintonové také hrál fakt, že by se někteří američtí voliči museli po osmi letech, kdy jim vládl prezident černoch, smířit s ženou v Bílém domě.