Jako za Hitlera? Profesor mluví o "děsivé" podobnosti

Historii je nutné přepisovat

Uvedené otázky jsou na počátku 21. století aktuálnější, než bychom si přáli, konstatuje odborník. Připomíná, že v 90. letech se věřilo, že demokracie je na postupu, zatímco nyní panují obavy, zda se mezinárodní vývoj nestáčí k autokracii a autoritářství.

Z tohoto důvodu Doinne doporučuje jako letní četbu dílo historika Benajmina Cartera Hetta s názvem Smrt demokracie: Hitlerův nástup k moci a pád Výmarské republiky. Konstatuje, že Hett se zařadil mezi přední historiky, kteří odhalují společenské a politické síly, které skrze demokracii uvedly do života vražedný režim.

Jde o často připomínaný tragický příběh, ale Hettova briskní a přehledná studie nabízí novou, přesvědčivou perspektivu inspirovanou stávajícími hrozbami, které v dnešním světě ohrožují svobodné společnosti, uvádí politolog. "V každé éře vnímáme minulosti odlišně, podle toho, jak vnímáme sami sebe a naše vlastní zkušenosti. Jedna éra postřehne takové věci z minulosti, které jiná opomíjí. To je jeden z důvodů, proč historie je a musí být přepisována," cituje Doinne historika.

Je děsivé a zároveň poučné, kolik Hettových postřehů platí i o naší době, tvrdí profesor. Jako příklad uvádí prohlášení Hitlerova hlavního propagandisty Josepha Goebbelse o záměru postavit ochrannou zeď či slova tehdejšího socialistického aktivisty Ernsta Tollera, že lidé jsou unaveni z rozumu, myšlení a reflexí, a proto se ptají, co nám v posledních letech rozum přinesl, k čemu byly dobré znalosti a vědomosti.

Doinne tak vyzdvihuje Hettovu tezi, že klíč k pochopení toho, proč tolik Němců podporovalo Hitlera, leží v nacistickém odmítání racionálního, faktického světa, jelikož Hitler tomuto útěku od reality propůjčil hlas, což žádný tehdejší německý politik nedokázal. Politolog se ztotožňuje i se širší Hettovou interpretací, podle níž bylo nacistické hnutí odpovědí na všeobecný triumf světového liberálního kapitalismu na konci první světové války a logika chaotické doby učinila z odpůrců úsporných opatření zároveň odpůrce liberální demokracie.   

Varování z minulosti

"Nacistické hnutí kořenilo z antisemitismu, bigotnosti a vyloučení. Využilo ale také ekonomického rozčarování živeného ortodoxní hospodářskou politikou, která prohlubovala bolestivost (velké hospodářské) deprese," píše expert. Dodává, že dnešní konzervativci by měli přemýšlet o rozhodnutích německého establishmentu, například velkopodnikatelů, armády, kulturně tradicionalistických protestantů a velkých držitelů půdy, kteří pomohli vynést Hitlera k moci, jelikož nenáviděli levici - včetně páteře Výmarské republiky, umírněných sociálních demokratů - více, než milovali republikánské zřízení a politickou svobodu.   

Hett ostatně potvrzuje, že příslušníci konzervativního establishmentu mohli Hitlera zastavit, ale raději se ho rozhodli využít, ačkoliv spojenectví s nacisty bylo vždy ošemetné, podotýká Doinne. Vysvětluje, že dle Hettových závěrů němečtí konzervativci nebyli s demokracií spokojeni, jelikož jejich zájmy zkrátka nemohly oslovit pro většinu, ani velkou část voličů.

Politici a mocní hráči, kteří pomohli Hitlerovi do kancléřského křesla, věřili, že ho mohou využít k likvidaci levice a zároveň ho držet pod kontrolou, poukazuje politolog. Zdůrazňuje, že se naplnil pouze jejich první předpoklad, přičemž katastrofální důsledky postihly nejen ty, kteří byli povražděni v Hitlerově genocidě, ale celé Německo, a byť němečtí konzervativci rozhodně nechtěli, aby zemi zdevastovala válka a došlo ke ztrátě německých území, jejich rozhodnutí z 30. let přinesla přesně ten výsledek.      

"Je zde nechuť hledat poučení z nacistické zkušenosti, protože osobní srovnání mezi současnými politiky a Hitlerem je vždy chybné. Hitlerovy zločiny jsou v samostatné kategorii hrůz," přiznává odborník. Dodává, že to by nám nemělo bránit dbát na varování politické éry, která vedla ke zhroucení svobody v Německu, kde se velké protestní hnutí smísilo se sobeckými zájmy elity v kulturu stále více inklinující k agresivnímu vytváření mýtů a iracionalitě.

"Ponechme stranou exotický a vzdálený pohled na prapory s hákovým křížem a pochodující zástupy vojáků...a náhle to celé připadá jako známé a povědomé," cituje Doinne Hettovu knihu. S daným závěrem souhlasí a konstatuje, že naším úkolem zůstává, aby se "to celé" již nikdy neopakovalo.