Jak vypadají vražedné domy? Bývalý drogový dealer svědčil u soudu s Prckem

Edgar Ivan Galván okupoval v žebříčku kartelu Sinaloa pouze spodní příčky. Jeho příběh nyní přinesl americký časopis Rolling Stone. Naturalizovaný Američan žijící v texaském městě El Paso se k obchodu s drogami připletl v roce 2003, po rozvodu se svou manželkou. Během častých návštěv nočních klubů v Ciudad Juarez, které po rozpadu manželství navštěvoval, se postupně seznámil s některými drogovými dealery.

Brzy začal sám převážet marihuanu do Spojených států a blíže se poznal s mužem jménem Antonio Marrufo, jinak také přezdívaným „Jaguár“. Marrufo tehdy pracoval pro gang La Línea, který fungoval jako ozbrojená složka kartelu Juaréz. V roce 2008 Jaguár Galvána zkontaktoval s obchodní nabídkou. Chtěl po něm, aby v El Pasu zřídil bezpečná útočiště, kde by mohl Jaguár skladovat „zboží“ předtím, než bude posláno dál.

V tu dobu však již Antonio Marrufo pracoval pro kartel Sinaloa, kterému šéfoval právě Joaquín Guzmán. Ten se rozhodl získat za pomocí síly pašerácké cesty ovládané konkurenčním kartelem Juaréz a Jaguér měl být mužem, který pro něj převzetí moci v příhraničním městě Ciudad Juarez zajistí.

„Řekl mi, že má veškerý kokain od Prcka Guzmána,“ svědčil u soudu Galván.

Galván se v té době již několik let podílel na pašování drog, přesto si tímto krokem nebyl jistý. Jaguára, o kterém věděl, že se neštítí brutálního násilí, se obával. „Jaguár není ten typ člověka, který se vás ptá na otázky. On dává rozkazy,“ cituje Rolling Stone z Galvánovi výpovědi. S prací tedy nakonec souhlasil.

Během následujících dvou let pomohl kartelu převézt přes hranice zhruba 250 kilo kokainu a několik tun marihuany. Za svou práci prý nedostával žádné peníze, přesto se o ně bál požádat, protože měl z Jaguára strach. „Když jsme spolu jeli autem, vozil mě na místa, která jsem nechtěl vidět,“ svědčil Galván.

Antonio Marrufo mu například ukázal jeden z „vražedných domů“, tedy míst, kde zabijáci kartelu mučili a likvidovali své oběti. „Křik z takového domu nebyl nikdy slyšet. Právě tam zabíjeli lidi.“ Podle Galvánova popisu byla místnost pro tyto potřeby speciálně upravená. Bílé kachličky a kanálek uprostřed podlahy usnadňovaly zabijákům zbavit se krve. Jaguár se také před Galvánem chvástal historkami o tom, jak sám zabíjel lidi.

Později mu obávaný šéf nařídil zabít jednoho z vůdců konkurenčního gangu. Galván podle svých slov vraždu spáchat nechtěl, zároveň se však obával Jaguárovi reakce, a v případě nutnosti tak chtěl přidělit úkol jednomu ze svých podřízených. O několik dní později se mu však Marrufo ozval a nadšeně vyprávěl, jak sám muže zavraždil, když na něj náhodou narazil.

V době, kdy spolu v Ciudad Juaréz bojovali konkurenční kartely o nadvládu, bylo násilí ve městě na denním pořádku. Přestřelky mezi takzvanými sicarios probíhaly i za bílého dne. Právě to nakonec vedlo ke Galvánově zatčení. Od Jaguára dostal za úkol pašování zbraní, které byly pro drogovou válku potřeba.

Zbraně nakupoval kartel ve Spojených státech, odkud byly za pomoci podplacených mexických úředníků hlídkujících na hranicích pašovány. Podle Galvána se nejčastěji jednalo o kalašnikovy, zmínil však také dodávku odstřelovací pušky. Při jedné z razií na sklad zbraní v El Pasu byl nakonec v roce 2011 zadržen americkou policií. Za obchod s drogami a zbraněmi byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 24 let. Právě možnost snížení trestu byla jednou z motivací, proč se Edgar Galván rozhodl v současném procesu s Joaquínem Guzmánem svědčit. Druhým uvedeným důvodem je snaha očistit se před osmnáctiletou dcerou, která o jeho „zaměstnání“ nic nevěděla.