USA čeká největší zkouška, varuje politolog. Našel překvapivou analogii

Éra neliberální demokracie

Často se poukazuje, že se nacházíme v době neliberální demokracie, kdy zvolené vlády a zvolení politici v zemích jako Venezuele, Polsko, Maďarsko, Turecko či Filipíny oslabují nezávislé instituce, porušují důležité normy a kumulují moc, připomíná Zakaria. Dodává, že ve většině uvedených států se hroutí systém brzd a protivah, jsou oslabovány instituce hájící právo, politické strany ztrácejí kuráž, soudy se stávají poslušnými a dochází k umlčování tisku.

"Ve Spojených státech je situace smíšená," pokračuje politolog. Deklaruje, že politický systém příliš nedokázal zastavit excesy prezidenta Donalda Trumpa, které dále štěpí politické spektrum, protože Republikánská strana před svým šéfem Bílého domu kapitulovala i v případech, kdy se její vedení domnívalo, že Trump podrývá samotnou demokracii.

I ti senátoři, kteří celí život brojili proti tendenci výkonné moci nárokovat si pravomoci legislativy, nedávno pokorně podpořili Trumpovo vyhlášení absurdního stavu nouze a tiše odsouhlasili, že hlavní pravomoc Kongresu - dohled nad vládními financemi - bude vydána na pospas Bílému domu, kritizuje odborník. Kvituje ovšem, že část amerických institucí bojuje.

Americká justice zůstává nezávislá a mnoho institucí s vyšetřovací pravomocí - FBI a další orgány ministerstva spravedlnosti - prokázalo, že slouží americké ústavě, aktuálními muži v Bílém domě navzdory, uvádí Zakaria. Oceňuje, že také tisk v zásadě dokázal ustát mimořádný tlak prezidenta, který mu prakticky denně vyhrožuje, a ohrožuje tak jeho svobodu a nezávislost.

Za největší brzdu pro Trumpa označuje expert americkou veřejnost, která částečně usměrnila prezidentovo chování, když v loňských volbách do Kongresu dala přednost opozičním Demokratům, jasně se vyjadřuje v průzkumech veřejného mínění a pořádá různé protesty. "To musí být hlavní nadějí ohledně zdraví a síly naší demokracie, že - slovy často přisuzovanými Abrahámu Lincolnovi - 'nemůžete neustále balamutit všechny lidi'," píše politolog.

V rozmanitosti je síla

Důvěru Zakarii v sílu lidu umocnily události v Indii, kde rovněž demokraticky zvolený premiér Naréndra Módí kumuloval moc autoritářským stylem, který ve směru k úřadům a justici často slavil úspěch, stejně jako zastrašování původně odvážného a svobodného tisku, jež se prakticky stal hlásnou troubou vládnoucí Indické lidové strany (BJP), kterou pod tlakem finančně podporují i ředitelé velkých podniků.

BJP přesto před pár měsíci utrpěla volební porážku v několika důležitých indických státech, navzdory velké mediální převaze, finančním zdrojům i podpoře místních politiků, poukazuje Zakaria. Za důvod považuje rozmanitost indické společnosti. Odkazuje v té souvislosti na poslední knihu známého indického investora Ruchira Sharmy, podle které je právě rozmanitost zásadním faktorem indické politiky.    

"Indie se skládá z desítek různých jazykových komunit, etnických skupin, kast, kmenů a tříd," píše politolog. Vysvětluje, že tyto identity hrají důležitou roli a utvářejí názor lidí na všechno, včetně politiky. Sharma se například odvolává na ředitele velké průmyslové společnosti, která musela rozdělit svou výrobu do 14 regionů, aby se s touto rozmanitostí vypořádala, ačkoliv pro dvacítku zemí na Blízkém východě má pouze 4 divize, uvádí Zakaria. Tuto rozmanitost považuje za největší sílu indické demokracie, která zajišťuje, že žádná strana nikdy nebude příliš dominantní, a tak je v posledních 40 letech nejlepším odhadem výsledků voleb v zemi, že držitel úřadu nebude znovu zvolen.

Módí má sice před příštími parlamentními volbami mimořádnou výhodu v podobě financí, parlamentní většiny, nakloněných médií i dopadu rozsáhlých sociálních programů, které mu kupují hlasy, avšak průzkumy stejně naznačují, že jeho koalice nezíská potřebnou většinu, konstatuje Zakaria. Připouští ovšem, že věci mohou změnit nedávné vojenské rozmíšky s Pákistánem, které Módí využívá k nastolení agresivní nacionalistické linie a bez jakýchkoliv důkazů líčí opozici jako protinárodní a propákistánskou. "Tato strategie může fungovat, ale i tak se zřejmě (Módí) vrátí do úřadu s menší převahou," míní politolog.

Zakaria odkazuje na knihu Jak umírají demokracie svých kolegů Stevena Levitského a Daniela Ziblatta, která tvrdí, že rozmanitost pomáhá nastolit kulturu kompromisu a tolerance, což je zásadní pro úspěch demokracie. Tvrdí například, že stávající Republikánská strana je vůči tomuto konceptu natolik odmítavá a nepřátelská částečně kvůli tomu, že tvoří etnicky a rasově velmi homogenní skupinu, poukazuje expert.

"Mnoho západních zemí bude stále více rozmanitých. To je prostá demografická realita," očekává politolog. Dodává, že Indie ukazuje, jak tato rozmanitost - pokud je přijímána a oslavována - může pomoci zachránit a posílit demokracii.