Politické zemětřesení v USA? Muž z Bílého domu naznačil, co přijde

Podobnost s Lewinskou? Spíše s Watergate

Objevují se ale i varování, že demokraté by neměli ve snahách o vyšetřování Trumpa zacházet příliš daleko, jelikož to může vést k odlivu jejich voličů, podotýká konzultant. Dodává, že v debatě je často zmiňována zkušenost z impeachmentu proti Billu Clintonovi.

"Ačkoliv jde o cennou a důležitou debatu, její přirovnávání ke Clintonově sáze poškozuje obě strany," píše Lockhart. Deklaruje, že každým dnem je jasnější, že Clintonův a Trumpův případ mají ve skutečnosti pramálo společného.

Pokud se podíváme na hlavní rysy Clintonova vyšetřování, zjistíme, že prezident a jeho tým spolupracovali s nezávislým vyšetřovatelem i orgány Kongresu, tvrdí konzultant. Připomíná, že Clinton svědčil před velkou porotou a poskytl svou krev, aby se prokázal jeho vztah s Monicou Lewinskou.

Na rozdíl od Trumpa Clinton neodvolal ředitele FBI, nehrozil odvoláním ministrovi spravedlnosti, neradil mu, aby odvolal nezávislého vyšetřovatele, a nezneužíval svůj úřad k oslabování amerického justičního systému, konstatuje někdejší Clintonův mluvčí. Doplňuje, že jeho nadřízený zarputile bojoval - a prohrál - pouze v případě civilní žaloby vznesené Paulou Jonesovou.

Sněmovna reprezentantů v důsledku toho vyvolala proti Clintonovi impeachment, ale senát jej osvobodil, shrnuje Lockhart. Připomíná, že většina veřejnosti se přiklonila na prezidentovu stranu, jelikož tehdy opoziční republikáni přehnali svůj zápal dostat Clintona z úřadu, a tak krátce po impeachmentu dosahovala jeho podpora 73 %.

"Jak však bylo řečeno výše, faktické stránky obou kauz lze stěží srovnávat a stejně tak se příliš nepoučíme politicky, pokud je postavíme vedle sebe," píše konzultant. Domnívá se, že Trumpův případ lze spíše srovnávat s vyšetřováním prezidenta Richarda Nixona a aféry Watergate, jelikož faktická stránka věci je velmi podobná - Nixon i Trump podnikli agresivní kroky, aby bránili spravedlnosti a mařili vyšetřování nelegální činnosti.

Nixon odvolal vedení ministerstva spravedlnosti, jelikož navzdory jeho příkazu pokračovalo v prošetřování kauzy Watergate a namísto toho dosadil do čela úřadu i FBI sobě loajální osoby, připomíná Lockhart. Dodává, že Nixon bránil rovněž vyšetřování v Kongresu, když využil svého práva omezit přístup ke svědkům a dokumentům. Nixon neváhal jít k nejvyššímu soudu, aby mohl odepřít přístup ke klíčovým audio nahrávkám, což nakonec vedlo k jeho rezignaci, vysvětluje konzultant. Podotýká, že tehdejší šéf Bílého domu neútočil pouze na justici, ale také na média, která o případu informovala.

Postup dle Nixonovy příručky

"Trump jedná přesně podle Nixonovy příručky," uvádí Lockhart. Současný ministr spravedlnosti William Barr je podle něj Trumpovým Royem Cohnem, kterého do stejné funkce dosadil Nixon, navíc se Trump zbavil nepohodlných vyšetřovatelů, například bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho. Barra Trump využívá k manipulování a podrývání práce zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera a v rozhovoru pro televizi NBC přiznal, co ho ve skutečnosti k odvolání Comeyho vedlo, deklaruje konzultant. Podotýká, že Trump na svém Twitteru také útočí na FBI, ministerstvo spravedlnosti, zpravodajce i Kongres a média označuje z a"nepřátele lidu".

Těm, kteří nabádají demokraty ke zdrženlivosti, bývalý Clintonův mluvčí připomíná, že právě odhodlání Kongresu objasnit aféru Watergate odhalilo rozsáhlé pochybné praktiky Nixonovy administrativy. Nasazení veškerých pák v letech 1973-1974 demokraty nepoškodilo a nepoškodí je ani nyní, míní Lockhart. Důvod spatřuje v tom, že Trumpova administrativa využívá všech svých možností, aby veřejnosti odpírala informace, přičemž Američané cítí, že tyto informace potřebují k tomu, aby si udělali obrázek, což platilo v roce 1974 a platí i dnes.   

Intenzita, odhodlání a soudní verdikty nakonec postavily Nixona před jedinou politickou volbu: rezignovat, či být odvolán, deklaruje Lockhart. Připomíná, že Nixonova popularita mezi republikány byla tehdy silná, ale v určitý moment ani ti nejoddanější republikánští představitelé nemohli zavírat oči před jeho jednáním.

"Demokraté nejenže nedostali odvetný úder, ale zažili bezprecedentní úspěch v následujících volbách," pokračuje konzultant. Domnívá se proto, že demokraté by měli usilovat o Trumpův impeachment, ačkoliv za současné situace je jasné, že republikáni v senátu shledají prezidenta nevinným.

Lockhart je totiž přesvědčen, že z pečlivého vyšetřování Trumpa plyne pouze malé politické riziko. Republikáni i demokraté tak nyní kopírují strategii z let 1973-1974, kdy první jmenovaní prezidenta bránili a druzí agresivně prosazovali jeho vyšetřování, přičemž výsledek tehdejšího souboje je dobře znám, uzavírá konzultant.