Odborník z Kanady vyzývá k boji s kůrovcem

Jeden z největších celosvětových odborníků na lesnickou genetiku, kanadský profesor Yousry El-Kassaby, radil vedení Správy Národního parku Šumava, jak se vypořádat s kůrovcem.

„Lesu musíme pomoci, aby se uzdravil. Pokud se kůrovec nechá svému přirozenému vývoji, způsobí v monokulturních lesích, jaké jsou na Šumavě, vždy obrovské problémy,“ uvedl při pondělní návštěvě u Ministra životního prostředí ČR Tomáše Chalupy kanadský odborník na lesnickou genetiku profesor Yousry El-Kassaby.

Yousry El – Kassaby je profesorem a děkanem na University of British Columbia (UBC), která je v Kanadě, co se lesnictví týká, nejlépe hodnocenou univerzitou. Od roku 2010 je ředitelem Divize lesní genetiky Mezinárodní unie lesnických výzkumných organizací IUFRO.

U nás se zajímal především o kůrovcovou kalamitu, která zasáhla lesy šumavského národního parku. S ministrem Tomášem Chalupou se podělil o své zkušenosti s těmito škůdci z Kanady, kde invaze kůrovců zasáhla lesy v západní části země. Tam se proti kůrovci včas nezasáhlo a ten zlikvidoval plochu lesa o rozloze dvakrát větší než je celá Česká republika.

„Takové odumření lesa znamená obrovské změny ve věkové a také genetické struktuře lesa. Regenerace genofondu takto narušené populace do původního stavu potom trvá tisíce let,“ uvedl při návštěvě El-Kassaby, který se jako vědec zabývá problematikou zdrojů lesních dřevin. Otázky spojené se společenskými dopady kůrovcové kalamity v Kanadě řeší na úrovni takových organizací jako je OECD nebo FAO.

Podle profesora El-Kassabyho by se mělo proti kůrovci rozumně zasahovat zejména z důvodů zachování rovnováhy lesního ekosystému. „Je ideální, když se les o sebe dokáže sám postarat. Pokud to ale v kulturních lesích, které člověk na Šumavě vytvořil, v období kůrovcové nákazy nedokáže, musíme mu pomoct,“ dodal profesor El-Kassaby, který na světovém kongresu lesníků v Soulu v roce 2010 obdržel z rukou korejského prezidenta cenu za celoživotní vědecký přínos v lesnictví.

Setkání ministra Chalupy s profesorem El-Kassabym se zúčastnil také náměstek Správy Národního parku Jiří Mánek, který se genetice smrku věnoval dvanáct let. Za tu dobu v laboratoři analyzoval přes šest tisíc smrků ze sedmdesáti populací celé České republiky, ve kterých se smrk přirozeně vyskytuje.

„Díky množství genetických informací, které jsme nasbírali, se nám podařilo identifikovat původní šumavský smrk. Ten bohužel dnes díky kůrovci rychle mizí,“ popsal Jiří Mánek.

„Vedle jiných věcí nás zajímá i změna genetické struktury nově vznikajících populací lesů na Šumavě, které se vyvíjí na osluněných kalamitních plochách. Proto tyto otázky diskutujeme se specialisty z České republiky, ale i ze zahraničí,“ uvedl ředitel NP Šumava Jan Stráský.

Minulý týden mu předali svá doporučení pro práci s genofondem šumavského smrku vědci z katedry dendrologie a šlechtění lesních dřevin České zemědělské univerzity v Praze. „Doporučená opatření jsou pro nás cenným příspěvkem pro hledání optimálních zásahů do druhové i genové skladby lesních dřevin v NP Šumava. Jejich realizací se budeme neprodleně zabývat,“ uzavřel ředitel Stráský.