Vědci chtějí "znemožnit" Darwina. Jak to provedou?

Nové techniky reprodukce v zajetí možná znovu vdechnou život těmto plazům, kteří údajně inspirovali evoluční teorii slavného britského přírodovědce Charlese Darwina při jeho návštěvě na ostrovech v roce 1835.Nedávné výzkumy umožnily objevit na ostrově Isabela kolem sopky Wolf 17 obřích hybridních želv, které mají genetické vybavení velmi blízké (až 80 procent společných genů) s vyhynulým druhem z ostrova Pinta, a asi 280 želv má genetickou výbavu podobnou (až 90 procent společných genů) se želvou z ostrova Floreana, která rovněž vyhynula.

"Dává nám to možnost doslova oživit některé druhy, které jsme považovali za vyhynulé," říká Washington Tapia, šéf jednotky aplikovaného výzkumu v Galapážském národním parku.

Georges Samotář, stoletá želva z ostrova Pinta, která uhynula loni 24. června, byl považován za poslední svého druhu (Chelonoidis abingdoni), dokud americká Yaleova univerzita o půl roku později neprokázala, že u sopky Wolf žijí další želvy tohoto druhu.

Georges se po nabalzamování ve Spojených státech vrátí v březnu příštího roku na Galapágy, kde bude důstojným exponátem v muzeu želv. Před uhynutím tohoto zvířete, které bylo objeveno v roce 1971, se vědci několik desetiletí marně pokoušeli dosáhnout jeho reprodukce a marně kontaktovali zoologické zahrady v celém světě, aby našli podobný druh.

Vědci tak zpochybní Darwinovu teorii o přirozeném výběru, když oživí druhy, které se nepřizpůsobily svému prostředí."Už tady nebudeme, abychom to spatřili," usmívá se Washington Tapia. Zdůrazňuje, že případný úspěch pokusu nebude moci být vyhodnocen dříve než za sto let, protože obří želvy tohoto typu dosahují sexuální dospělosti mezi 20. a 25. rokem života u samiček a mezi 25. až 30. rokem u samců.

Cílem metody umělé reprodukce je získat želvy, které budou mít DNA z 95 procent totožnou se starými druhy. Pokud jde o případ George Samotáře, nevylučuje ekvádorský vědec možnost, byť vzdálenou, získat samce s totožným genetickým vybavením.

Galapágy leží přímo na rovníku asi 1000 km od pobřeží Ekvádoru. Své jméno dostaly podle jednich z bizarních obyvatel ostrova. Galapágo je totiž španělské označení pro želvu, ve volném překladu tedy můžeme říct, že Galapágos znamená želví ostrovy. Tvoří je 19 velkých sopečných ostrovů.

Hlavním důvodem proč jsou Galapágy tak známé je, že tu žijí podivně vyhlížející endemitická zvířata - především pak plazi. Mezi nejznámější tu patří leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus). Jedná se o jediného mořského ještěra na světě. Aby se mohl potopit do moře, musí se slunit na skalnatém pobřebí, jinak by pod vodou mohl podchladnout. Dokáže se ponořit až 12 m hluboko, většinou se však zdržuje ve slunných mělkých vodách, kde hledá svou jedninou potravu - řasy.

Na ostrovech nežijí téměř žádní původní savci. V současné době známe jen 6 zástupců savců na Galapágách. Asi nejčastěji byste tu narazili na ploutvonožce. Ty můžeme na Galapágách vidět poměrně často, protože jsou tam hojní. Žijí tam celkem dva zástupci: lachtan kalifornský (Zalophus californianus) a lachtan galapážský (Arctocephalus galapagoensis).

Lachtan kalifornský tu má svůj vlastní poddruh, který je ale podle nejnovějších výzkumů DNA samostatným druhem. Může se tak jednat o další endemitický druh.

Druhý druh, lachtan galapážský, tu je také docela hojný, ale rozhodně ne tolik, jako výše jmenovaný druh. Navíc je mnohem plažší a před lidmi hledá útočiště v moři. Jak už jméno naznačuje, je dalším z galapážských endemitů. Ze zbývajících 4 druhů se 2 řadí mezi letouny a 2 mezi hlodavce. Mimo tyto druhy tu žije spousta nepůvodních druhů, které rychle devastují ekosystém na Galapágách. Vetřelci jsou tu převážně zdivočelé kozy, psi, kočky, krysy a prasata.