Unikátní sekvoje v ohrožení, požár se blíží. Stromy se umí bránit

Hasiči s živlem bojují už přes dva týdny, nyní jich je přibližně už 5000. Dosud se jim podařilo pod kontrolu dostat zhruba 40 procent požáru.

Oheň už spálil severovýchodní výběžek yosemitského parku a nyní se šíří směrem ke dvěma sekvojovým hájům, řekl Jonathan Jarvis z vedení parku. Do soboty plameny strávily na 89.000 hektarů lesního porostu, většinou v rezervaci Stanislaus National Forest.

Slavné obří sekvojovce v yosemitském parku podle Jarvise nejspíš přežijí, kdyby se plameny rozšířily až k nim. Hasiči kolem hájů rozmístili techniku a zakládají malé kontrolované požáry, které mají odstranit polomy, jenž by příště mohly přispět k zesílení intenzity požáru tak, že by ohrožoval koruny sekvojí. "Tyto stromy jsou velmi staré a není to první požár, který zažily," prohlásil Jarvis o stromech, jejichž stáří se odhaduje až na 2000 let.

Na celé Zemi je přirozené rozšíření sekvojí soustředěno do poměrně malé oblasti na západních svazích Sierra Nevady, nejčastěji v nadmořské výšce 1500-2200 m, většinou jižně od Kings River. Severně od této říčky se vyskytují již jen v osmi menších lesících. Jsou to právě ty oblasti, které jsou klimaticky prakticky shodné. Původně bylo rozšíření sekvojí širší, ale při změně klimatu před asi 2,5 miliony lety se zvětšilo suché a horké pásmo a sekvojí začalo ubývat. V současné době je jejich celkový počet poměrně stabilní, ale přesto již ztratily své dominantní postavení v lesích Sierra Nevady.

Nejvíce stromů v Sierra Nevadě umírá při napadení škůdci, chorobou či díky houbám a plísním, ale sekvoje všemu odolávájí. Pokud nedojde k nehodě, zdají se být nesmrtelné. Je to neuvěřitelné, ale sekvoje jsou stromy, které prakticky neumírají stářím, informuje server ratamerice.cz. Mají, samozřejmě kromě člověka, jen dva nepřátele. Dlouhotrvající silný mráz, který nenapravitelně ničí strukturu sekvojového dřeva, a silný vítr. 

Časté bouřky v oblasti západních svahů Sierra Nevady způsobují od nepaměti mnoho lokálních lesních požárů. Většina rostlin jim velmi rychle podlehne - žár je vysuší a spálí. Sekvoje se však dokázaly přizpůsobit a za statisíce let evolučního vývoje se u nich rozvinulo několik obranných mechanismů, kterými se ohni úspěšně brání. Hlavním "tepelným štítem" je silná kůra. Díky jejímu chemickému složení vznikají při zahřátí plyny, které oheň dusí a kůra je tak při krátkodobém působení plamenů zcela nehořlavá.

Při déletrvajícím požáru se plyny vyčerpají a kůra začne prohořívat. V ten okamžik však začne sekvoje s "aktivní obranou". Kůra je sice tvrdá, ale přesto však značně porézní a obsahuje obrovské množství vody. Jakmile dojde k prohoření drobných kapilár v kůře, začne z nich vytékat voda jako z protipožárních rozprašovačů a oheň je velmi rychle zlikvidován - k úplnému prohoření kůry až na dřevní hmotu tak dochází jen výjimečně.