Amerika světu lže. V Sýrii vypadá situace zcela jinak, varují analytici

Podle poznatků amerických zpravodajských služeb zůstávají islámští extremisté v Sýrii zdaleka nejbojovnější a nejlépe organizovanou bojovou skupinou, napsala dnes agentura Reuters. Kerry přitom počátkem týdne na kongresovém jednání řekl, že "syrskou opozici stále víc charakterizuje umírněnost a věrnost demokratickým procesům".

Islamisté podle zpravodajců možná nejsou v syrské opozici nejpočetnější skupinou, jsou ale lépe vyzbrojeni, organizováni i vycvičeni. Podle zástupce ředitele americké vojenské rozvědky DIA Davida Shedda jsou extremisté, zejména bojovníci Fronty an-Nusrá napojené na irácké křídlo Al-Káidy, schopni dál rozšiřovat svůj vliv a ovládnout významné sektory syrského území.

Kerry v Kongresu řekl, že v řadách syrské opozice bojuje 70.000 až 100.000 lidí, z nichž 15 až 25 procent se hlásí k radikálům. S takovým názorem v podstatě souhlasí i výzvědné služby. Umírněná syrská opozice je podle nich sice ve většině, ale nemá dostatek zbraní ani bojových zkušeností.

"V tak neúprosné občanské válce, kde navíc neexistuje jednotná opoziční fronta, mívají navrch ty nejtvrdší a ideově nejpevnější složky, jejichž postoj je většinou extrémní. Právě k takovému procesu nyní dochází v Sýrii," řekl americký analytik Paul Pillar. Americká vláda se tak dostala do citlivé situace, kdy musí odvažovat míru trestu pro prezidenta Bašára Asada, aniž by přitom posílila opoziční extremisty.

V Sýrii panuje naprostý zmatek

Švédský badatel Aron Lund, jeden z nejinformovanějších pozorovatelů současné Sýrie, ve svých textech detailně mapuje všeobecnou fragmentaci země, probíhající od léta 2011. Roztříštěnost opozice proti Asadově vládě je všeobecně známou skutečností, avšak její míra nikoliv, píšou literarky.cz.

Stovky nekoordinovaných milic, tvořených často na rodinné, klanové či sousedské bázi, vedou Lunda k závěru, že žádná Syrská svobodná armáda reálně neexistuje, že se jedná pouze o fikci udržovanou exilovou opozicí a médii. Větší formace s pevnější strukturou, jako je například Brigáda Tawhíd nebo Ahrár uš-Šám, jsou vypjatě religiózní a jejich vztah k Západem uznávané opozici je přinejlepším zdrženlivý. Vnitřní štěpení postihlo dokonce už i jinak disciplinované džihádisty z Fronty an-Nusra.

Nejnovější Lundův text se věnuje obdobnému vývoji na územích kontrolovaných režimem. I tam dochází k fragmentaci. Asad je nucen opírat se o podporu nových lokálních bossů, kteří budují vlastní milice, povolat libanonský Hizballáh a irácké šíity a vyzbrojovat civilisty, přičemž ani jedny nemá plně pod kontrolou.

Arabista Jan Čuřík upozorňuje, že symbolem syrské války se stal checkpoint. Země se rozpadla na množství menších jednotek, cesty přetínají bojiště a imaginární hranice království místních bossů. Násilí a boje jsou živeny nejen nepřátelstvím mezi stoupenci režimu a opozice, ale i mnohem přízemnějšími spory o kořist, prestiž nebo kontrolu nejrůznějších „daní" a rent. Boje běžně propukají i mezi povstalci navzájem, což odráží větší štěpení v jejich řadách. Rozklad státu a společnosti je nejviditelnějším výsledkem konfliktu.