Svoboda tisku dostává na frak, kritika se valí i na USA. Jak si vede Česko?

Největší míru svobody si média užívají v Nizozemsku, Norsku a Švédsku, které na žebříčku FH zaujaly první pozici. Mezi premianty patří i Belgie s Finskem na čtvrté příčce a Dánsko, Island, Lucembursko se Švýcarskem, kterým připadlo šesté místo. Před sedmadvacátým Českem skončily z unijních států ještě Estonsko s Irskem (15. místo), Německo (18. místo) a Portugalsko (22. místo).

Česká republika, která se o 27. post dělí s Bahamami a karibským ostrovním státem Svatý Kryštof a Nevis, předčila mimo jiné Rakousko s USA (30. místo), Francii (33. místo) či Slovensko s Británií (36. místo). V rámci evropského hodnocení zaujalo Česko 18. příčku.

Ve srovnání s loňskou zprávou za rok 2012 se pozice Česka nezměnila, nyní však Praha získala o jeden klasifikační bod více, nově jich má 20. Pro srovnání, první trojice mediálně nejsvobodnějších zemí má bodů o polovinu méně, nejhorší KLDR naopak 97. 

Z unijních zemí dopadly nejhůře Itálie (64. místo), Maďarsko (71. místo), Bulharsko (78. místo), Chorvatsko (83. místo), Rumunsko (84. místo) a Řecko (92. místo). 

Podle institutu Freedom House žije v zemích, kde smějí média svobodně pracovat, jen každý šestý obyvatel světa. Naopak takřka polovina světové populace obývá "nesvobodné" regiony. Situace se zhoršuje například v Rusku, Číně a Egyptě. Výtku si vysloužily i Ukrajina, Turecko či východní Afrika nebo USA. Ve Spojených státech se podle FH novináři potýkají zejména s tím, že jim vláda brání v přístupu k informacím s odkazem na bezpečnost státu.

Už v říjnu 2013 jedna z čelních amerických lidsko-právních organizací – Výbor na ochranu novinářů – zveřejnila zprávu specificky zaměřenou na vztahy mezi administrativou Baracka Obamy a americkými sdělovacími prostředky, informuje Rozhlas.cz.

Zpráva tvrdí, že vláda Baracka Obamy pod rouškou ochrany citlivých údajů, jež jsou předmětem státního tajemství, vytvořila atmosféru, v níž se úředníci bojí jakýchkoli kontaktů s novináři a profesionální sběr důležitých informací je orgány činnými v trestním řízení vnímán jako napomáhání zločinu. Přitom oficiální zástupci Bílého domu místo normální komunikace s médii pro informování veřejnosti raději používají sociální sítě a internet.

Již v prvním odstavci nabízí Výbor na ochranu novinářů docela tristní obraz současných poměrů: „Každý, kdo upadl v podezření, že probíral s reportéry jakoukoli utajenou informaci, se stává objektem zevrubného vyšetřování. Jsou nuceni podstoupit zkoušku na detektoru lži, kontrolují se jejich telefonní hovory a elektronická korespondence. Na všech státních úřadech je zaveden tzv. program Vnitřní hrozba, v jehož rámci je každý zaměstnanec povinen sledovat chování svých kolegů a donašečstvím bránit jakýmkoli únikům informací."

Autoři zprávy ovšem mají za to, že protiteroristický boj je spíše zástěrkou, za níž se skrývá snaha Obamovy vlády omezit přístup sdělovacích prostředků k jakékoli informaci o činnosti vlády – a to už je pokus podvázat tradiční společenskou roli tisku coby kritika moci.

Oficiální Bílý dům připomíná, že si média stěžovala na nedostatek vstřícnosti úřadů také v dobách vládnutí George Bushe Jr. a že nikdo z předchůdců neposkytoval tolik rozhovorů jako právě prezident Obama. Viceprezident lidsko-právní organizace Freedom House Arch Paddington má za to, že se Obamova vláda liší od všech předchozích administrativ přímým a nepřímým tlakem, který vyvíjí na úředníky. Chce dosáhnout stavu, kdy veškerá vládní činnost bude komentována jen oficiálními tiskovými tajemníky, jejichž úkol začasté je spíš zamlčet, než povědět.