Konec diktátu USA, oznámil Obama. Projev vyvolal smíšené reakce

Obama svůj projev pronesl krátce po oznámení plánu odchodu amerických vojáků z Afghánistánu. 

Konsenzuálnější tón není sice podle analytiků u Obamy ničím novým, ocenili však fakt, že Washington hodlá hledat spojence pro řešení většiny konfliktních situací ve světě. "Amerika musí být ve shodě se světem a její vůdcovství bylo dosud vnímáno jako jednostranné," řekl AP David Livingstone z londýnského zahraničněpolitického institutu Chatham House. Podle něj Obama pochopil, že USA nemohou světu diktovat svou vůli bez ohledu na názory ostatních a že na krize nemohou primárně reagovat silou.

Ačkoli šéf Bílého domu označil za hlavní světovou hrozbu terorismus, podle izraelského protiteroristického experta Boaze Ganora podcenil riziko, kterým je v současnosti organizace Al-Káida. Obama prohlásil, že USA zasadily Al-Káidě zásadní údery a v budoucnu hodlají podporovat protiteroristický boj financováním nového fondu. "Možná, že útok typu 11. září je nyní ze strany centralizované Al-Kádiy méně pravděpodobný. Ale decentralizovaná Al-Kádia je ještě nebezpečnější... protože tyhle odštěpené skupiny, tyhle zárodky nové Al-Káidy se budou vyvíjet a bezpochyby se pokusí udeřit na americkém území a inspirují mnoho následovníků v USA," řekl Ganor. 

Podle agentury AP se prezident v projevu překvapivě nezmínil o dříve avizovaném zaměření zahraniční politiky Washingtonu na oblast východní Asie, kam chtěl Bílý dům nasměrovat uvolněné prostředky a diplomatické síly po ukončení afghánského konfliktu. Ve středu však Obama konkrétně hovořil především o posílení pomoci syrské opozici, o jaderných rozhovorech s Íránem či o diplomatické snaze o izolaci Ruska. Na východní Asii došlo pouze stručně, například ve zmínce o konfliktech v Jihočínském moři.

Podle znalců oblasti to však nemusí znamenat, že USA rezignují na to, aby vyvážily rostoucí vliv Číny v regionu. "Pokud je zájem prezidenta Obamy o mnohostranné kolektivní akce opravdový, Čína bude stále více izolována v rámci mezinárodního společenství, zvláště mezi svými sousedy," prohlásil expert americké armády na čínské bezpečnostní otázky Yu Maochun.

Obamův projev kriticky zhodnotit i komentátor Hospodářských novin Daniel Anýž: "Americký prezident řekl, co být nechce. Nechce být ani izolacionistou, ale ani nechce jednat unilaterálně. To zní hezky, problém ale je, že prezident k tomu neřekl, co tedy vlastně chce."

"Na projevu je nejpřekvapivější, že vedle několika konkrétních návrhů (například na zřízení zámořských protirerostických výcvikových center v problematických zemích jako je Jemen) Obama nezmínil žádné velké cíle, na tož strategii. Jak se chce Bílý dům dlouhodobě vyrovnat se vzestupem Číny, jak mění jeho uvažování nová politika Vladimíra Putina? A co má být například cílem zamýšlené podpory protivládních sil v Sýrii? Místo strategických odpovědí, jen mozaika námětů," dodal Anýž.

Barack Obama patří k nejmladším prezidentům USA. Narodil se na konci období populační exploze 1946-1964 a je také prvním prezidentem, který dospěl v 80. letech, což samo o sobě mohlo předznamenávat změnu. Atmosféra v níž vyrostl byla výrazně odlišná od sociálně bouřlivých 60. let, která utvářela světonázor starších příslušníků této generace, uvedl czech.prague.usembassy.gov.

Jak sám Obama kdysi řekl o prezidentských volbách v letech 2000 a 2004, v nichž se utkali kandidáti z mnohem dříve narozené části této generace, „občas jsem měl pocit, jako bych se díval na psychodrama o poválečné generaci – příběh založený na nevyřízených účtech a plánech pomsty osnovaných někdy dávno na několika univerzitách – které se hraje na národním jevišti."

Publicistka časopisu New Yorker Larissa MacFarquharová přišla s teorií, proč je Obama znatelně přitažlivý i pro tradiční zastánce odlišných politických linií. „Obamovo hlasování patří k nejliberálnějším v Senátu," píše, „ale Obama vždy dobře působil i na republikány, snad proto, že mluví o liberálních cílích konzervativním jazykem."

„Svým pohledem na historii, svou úctou k tradici, svým skeptickým postojem, že svět lze změnit, ale velmi, velmi pomalu," píše autorka, „je Obama hluboce konzervativní."