NASA má podivného zaměstnance, už 40 let očichává

Když se řekne NASA, představí si každý nejspíš astronauty, raketové inženýry a mnoho vědců. Jenže mezi vážené experty patří i profesionální čichač.

George Aldrich dělá na první pohled poněkud bizarní práci a nejspíš mu voní, protože ji pro NASA dělá už bezmála 40 let. A je to práce velmi záslužná a také náročná.

I nejnepatrnější závan se může ve vesmíru držet dlouhé roky a může pak obtěžovat a negativně ovlivnit produktivitu astronautů. Těm se může udělat i nevolno.

"Když George špatně identifikuje jediný problematický puch, může se celá mise ocitnout v ohrožení," vysvětlila stanice Science Channel. Na Zemi lze těžký vzduch jednoduše vyvětrat, ale ve vesmíru okna otevřít nelze.

Mezi živočichy patří mezi největší čichové přeborníky jistě hmyz, pozadu ale nezůstávají ani nejrůznější obratlovci. Hadům či ještěrům stačí sotva několik molekul, aby objekt svého zájmu ucítili na více než kilometrovou vzdálenost. Mezi savci patří k nejlepším „čichačům" šelmy nebo predátoři z jiných skupin (např. hmyzožravci), u kterých patří dobrý čich k základnímu loveckému vybavení. A jak se vlastně zvířatům podaří dosáhnout tak zázračné efektivity?

Psali jsme: Genetik šokuje: Člověk je kříženec opice a prasete. Hned to schytal  

Tajemství je především v rozsahu plochy, na níž jsou umístěny zvláštní buňky – receptory, které jsou citlivé na podráždění některou z molekul. Proto mají samečkové můr či brouků tykadla tak nápadně rozvětvená – čím více „větviček", tím více čichových buněk. U obratlovců jsou čichové receptory umístěny zejména na čichové sliznici. Zatímco u lidí není větší než 5 čtverečních centimetrů, takový vlčák ji má třicetkrát rozsáhlejší! Může za to bohaté rozvětvení nosní dutiny, tvořené čelními a nosními kostmi a také výběžky nosní kosti – nosními skořepami. Této „rozloze" odpovídá také počet čichových buněk. Vlčák jich má kolem 220 milionů, člověk si musí vystačit s pouhými pěti miliony.

Jak jsme na tom s čichovou, nebo také odborně olfaktorickou komunikací my, lidé? Přes to, že můžeme registrovat pachy pomocí tří hlavních orgánů – čichové sliznice hlavního čichového orgánu, Jakobsonova orgánu a také volného vyústění trojklanného nervu do nosní dutiny – chce se hned říci: Žádná sláva. My lidé se podobně jako většina ostatních primátů orientujeme především zrakem (opticky) a sluchem (auditivně).

Oba tyto zdroje vjemů spolu také velmi názorně souvisí – když něco vidíme, jsme většinou bez problémů schopní také říci, zda to vydává nějaký zvuk. S vůněmi či „smrady" je to už ale těžší. Vůně se nedá změřit ani zvážit a její zdroj se nám také hledá mnohem hůře než například zdroj hluku. Zdá se ale, že právě díky této „podřadné" roli, kterou v našich životech čich hraje, jsme mu vydáni téměř na milost a nemilost. Čichové vjemy nás pak ovlivňují z velké části podvědomě a v tom spočívá zdroj jejich moci či naopak radosti, kterou nám způsobují. Zvláštní roli hraje zřejmě právě Jakobsonův orgán, který je u člověka skryt nikoliv v ústní, ale v nosní dutině, uvedlo 21stoleti.cz.