Významný diplomat varuje: Jde to i bez bomb, USA nemohou vládnout světu silou

Dne 23. června byly poslední zbytky syrských chemických zbraní naloženy na dánskou válečnou fregatu a odvezeny ke zničení. Následující den požádal ruský prezident Vladimir Putin parlament o odebrání povolení vyslat vojska na Ukrajinu. Zároveň stále existuje naděje, že se podaří uzavřít dohodu s Íránem ohledně jeho jaderného programu, upozorňuje Cohen.

"Co mají tyto věci společného? Byly dosaženy bez svržení jediné americké bomby a spoléhaly na kombinaci diplomacie, ekonomických sankcí a donucení pomocí hrozby silou," uvádí v komentáři. Političtí plánovači a experti se nyní zaměřují na Irák a vede se diskuze o nasazení síly, přičemž tyto menší, ale důležité úspěchy jsou ignorovány. Přitom dávají důležitou lekci, jak může být dnes efektivně šířena americká moc, domnívá se Cohen.

Šlo to i bez bomb

Před devíti měsíci varoval prezident Obama, že vojenskými prostředky potrestá Sýrii za nasazení chemických zbraní namísto toho, aby se pokusil vyjednat dohodu o jejich likvidaci. Kritici druhémo uvedeného přístupu, například senátor John McCain, ho označovali za poraženecký a nefunkční. Podle nich by Obama opuštěním trestu vojenskou akcí za překročení "červené linie" oslabil americkou důvěryhodnost, píše komentátor.

V Damašku byla pochopitelně americká hrozba silou brána výrazně vážněji. V momentě, kdy si měl prezident Bašár Asad vybrat mezi americkým bombardováním a zřeknutím se chemických zbraní, volil druhou možnost, upozorňuje Cohen.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

O čtyři měsíce později někteří experti sebevědomě deklarovali, že Putin "vyhrál" na Krymu a bude ignorovat západní odvetu v podobě bezzubých sankcí. Rusko ale za své akce na Ukrajině zaplatilo vysokou cenu: diplomatickou izolaci a ekonomický propad způsobený odlivem kapitálu, oslabením zahraničních investic a mezinárodní ostudou, dodává komentář.

Putinovo nedávné úsilí mírnit tense, jak se zdá, je částečně odpovědí na hrozbu dalšími sankcemi, domnívá se Cohen. Putin se podle jeho názoru pokusil operovat mimo globální systém a zjistil, že odporovat mezinárodním normám znamená nepřijatelné ztráty.

Zatím je brzy hovořit o pozitivním výsledku jaderných rozhovorů ve Vídni, kde Spojené státy a Írán zasedli k jednacímu stolu, je to ale historický diplomatický úspěch. Když Obama během volební kampaně v roce 2008 hovořil o vůli jednat s íránskými lídry, kritizovali ho za údajnou naivitu v globální politice. Ale jeho úsilí o šíření "olivové ratolesti", i když se Írán prozatím nevzdá svých jaderných ambicí, umožnilo Americe získat podporu pro ekonomické sankce, které stávajícím rozhovorům napomohly, tvrdí Cohen.

Podle jeho názoru musí být člověk opatrný, aby z výše uvedených věcí nečinil přehnané závěry. Přesto poukazuje na jejich výrazné společné prvky. "Nejočividnější je, že vojenská síla není tak efektivní, jak by si Američané měli dle jejích zastánců myslet. Pokud by Spojené státy bombardovaly Sýrii či íránská jaderná zařízení, určitě by neslavily takové úspěchy jako při užití nevojenských prostředků," píše v komentáři

Bombardovat, či nebombardovat?

Na počátku prakticky každé mezinárodní krize je otázka "bombardovat, či nebombardovat" klíčovým bodem debaty. Tento chybný výběr nebere v potaz mnoho dalších prostředků, které má Amerika k dispozici. "Neznamená to, že použití síly by nikdy nemělo přicházet do úvahy, ale mělo by být poslední možností. Síla je tupý nástroj, který přináší neodhadnutelné výsledky," uvádí Cohen. Odkazuje přitom na vývoj v Iráku, Afghánistánu a Libyi.

"To, co fungovalo v těch třech situacích bylo trpělivé diplomatické úsilí a vytváření širšího konsenzu. Úspěch mezinárodních sankcí proti Íránu a Rusku závisel na podpoře spojenců i rivalů. Pokud by Spojené státy jednaly samostatně, nikdy by takových výsledků nedosáhly," uvádí komentář.

Nebyli to jen Američané, koho pobouřilo obsazení Krymu - byly to i země, které měly jisté zájmy v tomto regionu. Důvod je prostý: Když jedna země beztrestně napadne druhou, ohrožuje to všechny. Podobný globální konsenzus na zákazu šíření chemických a jaderných zbraních posloužil jako základ pro americkou diplomacii vůči Íránu a Sýrii, píše Cohen.

"Kritici budou objektivně namítat, že uvedené úspěchy stěží zaslouží větší oslavy. Asad se vzdal chemických zbraní, ale krvavá občanská válka v Sýrii pokračuje. Putin se stáhl od východu Ukrajiny, ale udržel si Krym. Írán možná přistoupí na dohodu o jaderném programu, zůstane ale destabilizující silou s potenciálem posílit své jaderné schopnosti," poznamenává komentátor.

Limit americké moci

To ukazuje limity americké síly. Spojené státy nemohou zastavit každý konflikt nebo změnit každý zločinný režim, uvádí Cohen. "Každá zahraniční politika založená na takových ambicích jednoznačně selže," dodává.

To, co Spojené státy mohou dělat, je nastavovat umírněné a realistické cíle: dodržování globálních norem a pravidel, omezování konfliktů a snaha o jejich diplomatické řešení. "Za situace, kdy si Čína na Dálném východě protahuje svaly, je tato lekce více důležitá než kdy předtím," varuje v komentáři.

Tento přístup podle Cohena není aplikovatelný na každou mezinárodní krizi. "Sankce neznamenají nic například pro nestátní aktéry, jako jsou džihádisté z Islámského státu v Iráku a Levantě. Jednostranný tlak Spojených států také nemůže přinést reformy v Iráku, které jsou nezbytné ke stabilizaci země. Amerika občas nemá dobrou odpověď na znepokojivé události jako jsou tyto," přiznává komentář.

Debaty o americké zahraniční politice jsou nicméně dle bývalého speechwrittera příliš redukovány na myšlenku, že síla vyřeší problémy, že Amerika může jít svou cestou a pouhá aplikace americké vůdčí role přináší pozitivní výsledky. "Ale výsledky v syrské, ruské a íránské problematice nám připomínají, že americká zahraniční politika založená na pečlivé diplomacii, hledání mnohostranných konsenzů a jednání s vědomím vlastních limitů může mít pozitivní dopady. Nuda je koneckonců mnohdy lepší," tvrdí Cohen závěrem.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události jak ze západního, tak z ruského pohledu. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory na obou stranách konfliktu. Děkujeme za pochopení.