Z nitra EU přichází důrazné varování: Pokud Trump silou převezme Grónsko, bude to definitivní konec

Podle dánské premiérky by jakýkoliv útok USA na spojence v NATO znamenal konec bezpečnostního řádu, který v Evropě platí od konce druhé světové války. Kubilius k tomu dodal, že kromě institucionálního rozpadu aliance by takový krok vyvolal extrémně negativní reakci mezi evropskou veřejností. Dánsko, pod které autonomní Grónsko spadá, vnímá americké výhrůžky jako naprosto nepřijatelný zásah do své suverenity.

Donald Trump svou snahu o získání ostrova odůvodňuje národní bezpečností. Tvrdí, že Grónsko „vlastnit“ musí, aby zabránil Rusku a Číně v jeho ovládnutí. Podle prezidenta současná vojenská přítomnost USA na ostrově nestačí k tomu, aby Moskvu a Peking udržela v dostatečné vzdálenosti. Na palubě Air Force One dokonce prohlásil, že si Spojené státy budou muset vybrat mezi vlastnictvím Grónska a zachováním NATO.

Andrius Kubilius také připomněl článek 42.7 Smlouvy o Evropské unii, který členským státům ukládá povinnost poskytnout pomoc v případě, že se jiný člen stane obětí ozbrojené agrese na svém území. Tento závazek by teoreticky mohl postavit evropské armády proti americkým silám, pokud by Washington skutečně přešel od slov k činům. I když většina diplomatů stále nevěří v reálný vojenský střet, varování komisaře pro obranu ukazuje, jak vážně Brusel situaci bere.

V reakci na americký tlak začaly některé evropské země, včetně Německa pod vedením kancléře Friedricha Merze, diskutovat o posílení vlastní vojenské přítomnosti v Arktidě. Cílem je ukázat, že Evropa je schopna zajistit bezpečnost regionu i bez nutnosti americké anexe. Mezi zvažovaná opatření patří lepší dohled nad Arktidou, zvýšení výdajů na obranu a společná vojenská cvičení na severu.

Generální tajemník NATO Mark Rutte se snaží situaci uklidňovat a tvrdí, že aliance v krizi není. Připouští však, že Trumpova rétorika nutí evropské spojence k vyšším investicím do vlastní obrany, což je dlouhodobý požadavek Washingtonu. Přesto Rutte zatím odmítá přímo kritizovat amerického prezidenta za jeho výroky o Grónsku, aby neprohluboval příkop mezi oběma břehy Atlantiku.

Evropští diplomaté se domnívají, že Trumpova strategie je formou nátlaku, která má Spojeným státům zajistit alespoň nějaké výhody, i kdyby to nebylo přímo vlastnictví ostrova. Diskutuje se o možnosti, že by USA mohly získat širší práva k těžbě nerostných surovin nebo rozšíření svých vojenských základen. Pro Dánsko a Grónsko je však jakýkoliv obchod s územní celistvostí i nadále nepřípustným tématem.

Celý spor odhaluje hlubokou nejistotu ohledně budoucnosti západního spojenectví. Pokud největší mocnost NATO zpochybňuje nedotknutelnost hranic svého vlastního spojence, základy, na kterých aliance stojí, se začínají drolit. Rok 2026 se tak může stát přelomovým momentem, kdy se Evropa bude muset rozhodnout, zda se dokáže bránit i bez tradiční americké záruky.

V souvislosti s těmito událostmi se mluví také o zřízení Rady bezpečnosti EU, která by umožnila rychlejší rozhodování o obraně kontinentu. To by mohlo zahrnovat i vytvoření stálé evropské vojenské síly o síle 100 000 vojáků, která by postupně mohla nahradit americké jednotky v Evropě, pokud by se USA rozhodly alianci opustit.