Biden si vede dobře, ale čeká jej zásadní a těžký úkol, míní politolog

Dva Bidenovy úspěchy

"Tudíž, americká diplomacie je zpět - ale je zpět Amerika?" táže se Zakaria. Tuto otázku považuje za složitější, jelikož vliv Spojených států se vždy zakládal na kombinaci síly a cíle.

Biden na svou cestu do Evropy vyrazil opásán dvěma výraznými úspěchy, konstatuje politolog. Za první považuje urychlení tempa očkování proti covidu-19, které ze Spojených států učinilo první velkou zemi, jež vstoupila do post-pandemického světa. Za druhý pak schválení masivního záchranného balíku, který má zajistit, že americká ekonomika se rychle zotaví.  

Ale prosperita k vůdčí roli nestačí, varuje autor komentáře. Připomíná, že Bidenův předchůdce Donald Trump se mohl před nástupem pandemie pyšnit kvetoucí ekonomikou, ale průzkumy i tak ukazovaly, že obyvatelé důležitých zemí nerespektují jeho osobu ani Spojené státy pod jeho vedením.

Imperativem Bidenova týmu je zaměřovat se na velká témata, na nichž mezi Washingtonem a jeho spojenci shoda, například posílení vazeb svobodných zemí, boj s klimatickou změnou, odražení různých forem ruské agrese nebo výzva Číny, nastiňuje Zakaria. Podotýká, že v tom je velký rozdíl od vystupování Trumpa, který si liboval v urážení NATO a jeho členů.

Setkání Bidena s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem nebylo podle autora komentáře žádným "summitem supervelmocí", jak jej některá média popisují, jelikož Rusko supervelmocí není, jeho ekonomika zdaleka nepatří mezi desítku největších a naopak se v mnoha klíčových ukazatelích propadá.

"Tato země, která se rozprostírá přes 11 časových pásem, má ale jeden z největších světových arzenálů jaderných zbraní, velkou armádu a veto v OSN," pokračuje politolog. Deklaruje, že pod Putinem Rusko zaujal roli "Kazisvěta" na mezinárodní scéně, když poprvé od roku 1945 anektovalo část evropského území, provádí ve velkém kybernetické útoky a pronásleduje a vraždí odpůrce domácího režimu, i když žijí v zahraničí.   

Schůzku s Putinem zvládl Biden nicméně profesionálně a mistrně, což ruského prezidenta přimělo označit svůj americký protějšek za "velmi zkušeného" státníka a "vyrovnaného profesionála", uvádí autor komentáře. Domnívá se, že navzdory podbízivému chování Bidenova předchůdce Putin možná dospěl k názoru, že je lepší mít v Bílém domě klidného a racionální politika, nikoliv žlučovitého a nepředvídatelného showmana.

Cílem Washingtonu ve vztahu k Rusku by tak nemělo být nesmiřitelné nepřátelství, ale spíše stabilní vztah umožňující diskuzi a jednání o problémech i jejich řešení, míní Zakaria. Za největší přínos schůzky Biden-Putin pak označuje posun v kyberprostoru, jelikož problém kybernetických útoků, kyberzločinu a vyděračských virů exponenciálně roste, aniž by vlády ukazovaly schopnost či ochotu jej výrazněji řešit. Komentátor připomíná, že americká vláda příliš nereagovala ani ve chvíli, kdy Severní Korea v roce 2014 zničila 70 % počítačů společnosti Sony Pictures v odvetě za film zesměšňující jejího vůdce Km Čong-una.

V této oblasti Biden výrazně pokročil a dal prvně najevo, že Spojené státy budou připraveny použít své značné kybernetické kapacity k odvetě vůči ruským útokům, oceňuje Zakaria. Poukazuje, že americký prezident předal kremelskému vládci seznam šestnácti kritických systémů považovaných za nedotknutelné a pohrozil, že v případě úderu na ně může odveta paralyzovat ruské plynovody. Zavládla shoda na tom, že o tématu budou jednat američtí a ruští experti s cílem domluvit pravidla v dané oblasti, což politolog považuje za zřejmě trvalý politický pokrok.    

Ne vše je růžové

Bidenova evropská cesta měla skromné, ale realistické cíle a většiny z nich se podařilo dosáhnout, míní Zakaria. Konstatuje, že Spojené státy jsou znovu vnímány jako konstruktivní síla ve světě a průzkum společnosti Pew Research Center zaznamenal mimořádný nárůst jejich popularity napříč zeměmi.  

"Ale situace není jen pozitivní. Jeden aspekt síly Spojených států zůstává podstatně oslaben: jejich role coby majáku demokracie," pokračuje politolog. Upozorňuje, že ve zmíněném průzkumu hned 57 % respondentů uvedlo, že zemi již nepovažují za modelovou demokracii, jakou bývala dříve, přičemž celosvětová skepse vůči americkým demokratickým institucím je patrná především mezi mladými lidmi.

V této klíčové otázce nyní situace vypadá hůře než před krizovým obdobím, připouští Zakaria. Vysvětluje, že po aféře Watergate svět překvapivě vzhlížel ke Spojeným státům kvůli způsobu, jakým se vypořádaly se selháním své demokracie, a viděl v něm signál, že země je schopná korigovat nepříznivý kurz. "Avšak představme si, že by po tomto skandálu Republikánská strana Nixona neodsoudila, ale servilně přijímala a trvala na tom, že se v žádném případě ničeho nedopustil, zabředla do popírání a obstrukcí a navrhla zákon hájící nejhorší Nixonovo jednání. Představme si, že jediní lidé odstranění ze strany by byli ti, kdo kritizovali Nixona," píše autor komentáře.

Renomovaný komentátor se tak obává, že úpadek americké demokracie je skutečností a nejde o imaginární problém. Není si tak jistý, že dokud bude napraven, lze oprávněně říci, že Amerika je zpět.